V rozhovoru pro MF DNES upozorňuje také na důležitou distribuční premiéru filmu Kuciak: Vražda novináře. Pražští diváci ho uvidí v Lucerně a Atlasu.
„Dokument přichází v pravou chvíli,“ myslí si Kamenický. Festival zahájí 22. března dokumentární snímek Překonat temnotu, který během prvních týdnů války natočil kolektiv ukrajinských filmařů.
Zdá se, jako by současným světem otřásala jedna krize za druhou. Covid, válka na Ukrajině či změny klimatu. Jak se to promítlo do letošního programu?
Těch krizí je za krátkou dobu snad až moc. I proto jsme jako téma festivalu zvolili „Cena bezpečí“. Zajímá nás, co pro lidi bezpečí znamená, jakou cenu jsou za něj ochotni platit. Přijde mi to více než kdy jindy aktuální. Řada lidí má strach z toho, co bude dál.
Co všechno si pod tím mám představit?
Reflektovat to chceme skrze filmy a nastolená témata. Chceme, aby to téma bylo polemikou, která může zasáhnout každého člověka v zemi. Emoce strachu, hledání bezpečí a pocit toho, že v naší společnosti něco není v pořádku, nás přiměl k tomu, vybrat jako hlavní téma festivalu slovo „bezpečí“ a „bezpečnost“. Cena, za jakou jsme ochotni to slovo naplnit, je pro nás zásadní.
Kam na Jeden svět
Zdroj: www.jedensvet.cz |
Festival se v Praze uskuteční v mnoha kinech, na co a kam byste návštěvníky pozval?
Letošní téma se prolne do celého programu. Film Nejdelší odloučení se třeba zabývá tím, jaký vliv bude mít plánovaný let na Mars na izolované astronauty. Zajímavé téma se řeší například ve filmu Postpráce, ve kterém se autoři zaměřili na problematiku automatizace práce a s tím spojený strach lidí, kteří se bojí, že o práci přijdou.
Motiv bezpečí se objevuje i ve filmu Pilulky štěstí, který zkoumá vliv léků na náš každodenní život. V ohrožení se cítí být i afghánští a syrští novináři, o kterých máme v programu také skvělé dokumenty. Pozval bych také na film Nevinnost o tragických dopadech militarizace Izraele na tamní mládež.
Konfrontační debaty s odborníky
Jeden svět je známý tím, že po vybraných filmech bývají také dlouhé debaty s odborníky. Na co se letos zaměří?
Debaty rozšíříme, přibydou i konfrontační debaty nebo „filmové pitvy“. Ty budou netradiční, tentokrát se zaměříme i na to, jak se filmy tvoří a jak mohou s divákem chtěně i nechtěně manipulovat. Debatovat se určitě bude i na téma Ukrajiny, mimo jiné i jak bude země vypadat, až válka skončí.
Na jaká témata se bude konfrontačně diskutovat?
Velmi zajímavá diskuse by mohla vzniknout po filmu Peníze zdarma. Debatovat bude socioložka Zuzana Uhde, politolog Ondřej Horký-Hlucháň a Jan Mrkvička z Člověka v tísni. Film je záznamem experimentu, ve kterém nezisková organizace Free Money dala několika malým vesnicím v Keni po několik let neomezený zdroj peněz. Může to vzbuzovat kontroverzní otázky o současné podobě rozvojové humanitární pomoci, jaké podoby má mít a jaká je její budoucnost. Ve filmu je mimo jiné vidět i řada konfliktů s lidmi z jiných vesnic, které peníze nedostaly.
Distribuční premiéru bude mít na festivalu také film Kuciak: Vražda novináře. Jak velké téma je pro autory svoboda médií?
Jsem přesvědčený, že právě filmy typu Kuciak mohou pomoci lidem lépe pochopit důležitost svobody novinářů. Je to vlastně detektivní thriller, mapuje i události před tou tragédií, přináší i dosud nezveřejněné informace z vyšetřování.
Korupce na Slovensku zasáhla nejvyšší patra politiky, což způsobilo mnoho zvratů. Letos mají další předčasné volby, je tedy nesmírně aktuální připomenout lidem tyto události. Často jsou frustrovaní, že jejich energie, kterou vydali do demonstrací před pěti lety, přišla vniveč, v čemž jim musím dát za pravdu. Film tedy přichází opravdu ve vhodnou dobu. V Praze ho diváci uvidí 23. března v Lucerně a 26. a 29. března v Atlasu.
Dokumentu se chopil režisér Matt Sarnecki. Pomohl mu pohled zvenčí?
Matt je expert na toto téma, který působil u mnoha dalších takových kauz na východě Evropy. Jde hodně do hloubky, zároveň dobře drží kontext, který nemusí každý do detailu znát. Tato premiéra pro nás bude zásadní.
Do vězení ve VR
Jaké téma se podle vás v médiích málo akcentuje? Na co by se mělo více upozorňovat?
Pro mě osobně je to otázka rozvoje regionů. Trošku se toto téma zvedlo v nedávné prezidentské kampani. Je vidět, že si toho všimli také mediální poradci kandidátů. Jsou u nás části společnosti, které se právem cítí být nevyslyšeny, a také proto je v poslední době často vidíme na demonstracích.
Bylo by vhodné k tomu přistupovat s vyšší citlivostí. Líbilo by se mi, kdyby lokální témata mohli vyprávět místní autoři, a ne televizní štáby, které jen přijedou na místo s mikrofonem bez hlubší znalosti problému. V tomto má dokument výhodu, je velmi demokratický a otevřený. S rozvojem a dostupností technologií mohou postupně vzniknout i menší lokální útvary, což osobně vítám.
V posledních letech si v dokumentárním filmu získává místo i virtuální realita (VR). Uvidí v ní něco i tuzemský divák?
Každoročně udílíme cenu Homo Homini lidskoprávním aktivistům, letos ji získal Javier Tarazona z Venezuely. Ten byl bohužel v roce 2021 zatčen a je vězněn v jednom z nejhorších tamních žalářů El Helicoide. My máme o tomto vězení shodou okolností připravený projekt ve VR, kdy se návštěvníci budou moct do tohoto místa virtuálně přesunout a zažít ho na vlastní oči.
Festival Jeden svět slaví 25 let. Jaké byly vaše začátky? Na co rád vzpomínáte?
Jako student na fakultě umění a designu v Ústí nad Labem jsem se scházel s kamarády v hospodě U Vlka. Ti pracovali pro místní pobočku Člověka v tísni, skrze ně jsem poté začal jako dobrovolník pomáhat i při festivalu, „užil“ jsem si třeba pořádání během povodní. Po mém přesunu do Prahy jsem během festivalu pomáhal v kině Lucerna, až jsem se postupně dostal do organizačního týmu. Vyzkoušel jsem si produkci, dramaturgii a od roku 2017 jsem festival převzal jako ředitel.
