Na co zírá mašinfíra: Kredencem z Brna do Oslavan. Sem se jezdí málokdy

Ačkoliv pojedeme celou dnešní cestu po trati s číslem 244, ve skutečnosti to jsou tři historické dráhy, které byly postaveny nezávisle na sobě. Nejprve projedeme část Brněnsko-rosické dráhy, od Střelic do Moravských Bránic se budeme pohybovat po hlavní trati StEG do Vídně, a do Oslavan dorazíme po kolejích místní dráhy.

Brněnsko-rosická dráha vznikla už v roce 1856 kvůli dopravě černého uhlí z rosické pánve do Brna. Už o pár let později se Rakouská společnost státní dráhy (StEG), která hodlala vybudovat trať mezi Vídní a Brnem, začala snažit trať do Rosic získat. Koleje od Vídně by tak mohla napojit na existující dráhu už ve Střelicích a nemusela by stavět drahou souběžnou trať. To se podařilo až v roce 1877.

To Místní dráha Kounice (Moravské Bránice) – Oslavany vznikla výrazně později, teprve v roce 1912. Měla usnadnit dopravu uhlí z jižní části rosického revíru a pomoci při stavbě velké uhelné elektrárny v Oslavanech. V době hospodářské krize ovšem provoz zeslábl natolik, až byl v roce 1936 úplně zastaven a cestující museli jezdit autobusy. Nákladní vlaky se opět rozjely o rok později a osobní v roce 1938.

V devadesátých letech 20. století po ukončení těžby v rosicko-oslavanském uhelném revíru se historie opakovala. Po ukončení provozu oslavanské elektrárny se zastavila nákladní doprava, osobní doprava postupně také slábla. Od roku 2016 jezdí vlaky jen do Ivančic a do Oslavan zajíždějí jen občasné výletní spoje. A to byl i náš případ v podobě zážitkové jízdy Kredence M262.1002, motoráku Klubu přátel kolejových vozidel.

Trať z Brna do Oslavan si můžete projet za pouhé 4 minuty:

Kredenc či Loďák na cestě do Oslavan

Ještě než vyrazíme, musíme si vysvětlit přezdívky motorového vozu M262.1 (od roku 1988 řada 831), jichž má celou řadu. Přezdívka Kredenc se odvozovala od tvaru motoráku, no a Loďák pak podle motoru, stejný typ totiž sloužil i na tlačných remorkérech.

Naši cestu začínáme na brněnském dolním nádraží. Jednak tam má Klub přátel kolejových vozidel svoji základnu, jednak právě sem zajížděly vlaky z Vídně, které používaly trať StEG. Vyjíždíme z depa a úvratí vyrážíme na jih.

Ve stanici Brno dolní nádraží jsme s naším seriálem byli už několikrát. Jednou jsme z něj vyráželi do Mutěnic, podruhé jsme tam zase končili jízdu nočním Brnem po vlečce BVV a potřetí jsme na dolním skončili dlouhou cestu z Kolína.

A co si prohlédnout v Brně? Určitě nesmíte vynechat.centrum města, Moravské zemské muzeum, podzemí, Špilberk, Vilu Tugendhat nebo Technické muzeum. V Brně se určitě žádný turista nudit nebude.

Proplétáme se pavučinou kolejí, přejíždíme ocelový most přes Svratku a z trati do Břeclavi odbočujeme vpravo. Až do Střelic je dráha už od roku 1870 dvoukolejná, takže to po ní sviští docela svižně.

V nové zastávce Brno-Starý Lískovec raději ani nedoporučujeme vystupovat. Je v provozu už dva roky, dodnes k ní ale Brno nevybudovalo slibovanou přístupovou cestu. Pokud se chcete dostat z nádraží, musíte přeskočit potok.

Zastávka v Ostopovicích je už bezpečná. Pokud vystoupíte tam, můžete se vydat ke dvěma nedostavěným mostům takzvané Hitlerovy dálnice. Zajímavé památky jsou od kolejí vzdálené jen jeden a půl kilometru.

Ve Střelicích u Brna je k dispozici obecní muzeum, kde se seznámíte se životem této jihomoravské obce. Železniční fotografové odjakživa milovali souběh tratí za stanicí. Jedna dráha vede po vrstevnici do Okříšek, ta do Hrušovan nad Jevišovkou prudce klesá do údolí Bobravy. Bohužel genius loci tohoto místa upadl po rekonstrukci horní trati, vysekání stromů a obnově opěrné zdi.

Bobravu překonáváme po památkově chráněném ocelovém mostě. Je na něm krásně vidět, jak byla celá trať připravena na položení druhé koleje. Význam této malebné trati ovšem nikdy nenabyl takových rozměrů, aby se tak stalo.

Na trati nás čekají dva tunely. Nejdříve 85 metrů dlouhý Malý prštický, za zastávkou Radostice pak Velký prštický. Ten už je výrazně delší, měří 322 metrů. Za ním pak překonáváme potok Šatava, což je pro železnici příznačné jméno. (Jan Šatava je bývalým šéfem jindřichohradeckých úzkokolejek a dnes majitelem Railway Capital. pozn. redakce)

Pokud vyrazíte se stanice Silůvky po modré značce, neprohloupíte. Po třech a půl kilometrech dorazíte k rozhledně Vladimíra Menšíka nad Hlínou.

Další stanicí jsou Moravské Bránice, dříve Kounice. Jen pár kilometrů odsud totiž leží Dolní Kounice. Ano, jde o Dolní Kounice se známým klášterem Rosa Coeli a také s hradem a zámkem.

Za Moravskými Bránicemi se naše koleje stáčejí doprava, pokračujeme už po bývalé místní dráze. Z motoráku KPKV můžeme sledovat ikonický Ivančický viadukt, vidíme jak zbytek původního železňáku, tak novou konstrukci ze 70. let minulého století.

Dál nás čekají Ivančice, rodiště Alfonse Muchy a Vladimíra Menšíka. První jmenovaný velikán tu má svoji rozhlednu, ovšem jen čtyři metry vysokou. Oba mají samozřejmě ve svém rodném městě svoji expozici, oba v budově Staré radnice. Nedaleko nádraží můžete navštívit i Muzeum v Ivančicích.

Pokračujeme v jízdě. Do tohoto úseku se vlaky dostanou už opravdu jen velmi zřídka. Vlevo se od hlavní tratě odpojuje vlečka do zemědělského areálu, která byla zprovozněna v roce 1990.

Vjezd do stanice Oslavany hlídá obří halda strusky z někdejší oslavanské elektrárny. Postupně se ovšem ze strusky vyrábějí tvárnice, takže je možné, že tento symbol města postupně zmizí.

Ze stanice Oslavany vedou koleje ještě o pár desítek metrů dál, sjízdné jsou jen ke správní budově bývalé elektrárny. Dřív byl vlečkový systém o mnoho delší.

Oslavany zaujmou turisty malé i velké. Ti první asi nejvíc ocení zábavní park Permonium s mnoha atrakcemi a interaktivními prvky, ti druzí určitě vyrazí na oslavanský zámek. Najdou tam Muzeum hornictví a energetiky, Hasičské muzeum a Muzeum krátkých palných zbraní.

Jízda z Brna do Oslavan nám v motorovém voze M262.1002 Klubu přátel kolejových vozidel trvala jen tři čtvrtě hodiny. Škoda, že se až na konec kolejí dostanou turisté jen v občasných mimořádných vlacích, alespoň v letní sezoně by měly pravidelné spoje šanci na úspěch.