„Fascinující. Tohle nikde jinde nezažijete, jen tady,“ velebil atmosféru i kouč Jiří Holubec.
Celkem 19 600 tisíc diváků zaplnilo tribuny a areál, fandilo bouřlivě podél tratí. Taková lidská masa do vás dokáže vlít energii.
Ovšem zároveň není vždy jednoduché se s ní vyrovnat. „Já neslyšela na trati ani svůj vlastní dech. Trochu jsem se bála, jestli jsem první kolo nepřepálila, jak jsem cítila diváky v zádech,“ vyprávěla česká jednička o běžném jevu, na nějž upozorňovali reprezentanti také v minulosti.
„Ale kdy jindy to zkusit napálit když ne tady a teď,“ usmála se.
Špunty? To nefunguje
V letech 2020 a 2021 už doběhla v Novém Městě třetí i šestá, jenže tehdy za takřka hrobového ticha, neoslavována, ztracena v omezeních covidové éry. Před plnými tribunami tu byla naopak v roce 2018 ve sprintu sedmašedesátá a plačící.
V pátek, s jednou chybou vleže i vstoje, skončila šestnáctá. „Střílet dvakrát za jedna, to se může stát,“ bilancovala. „Nehroutím se z toho, ale mohlo by to být i veselejší.“
Každou její zdařilou ránu doprovázel mohutný jásot, každou chybu sborové ááách. „Samozřejmě, že to vnímáte. Přesto jsem furt zvládala dělat svoji práci,“ ujišťovala.
Ondřej Moravec, který tentokrát přicestoval už v roli televizního spolukomentátora, poukazoval: „Fandění do rytmu může být na střelnici příjemné. Jenže jak ty lidi slyšíte řvát, někdy vás to i v průběhu položky vyprovokuje ke zrychlení zažité frekvence. Což vás může stát 150 metrů navíc na trestném kole.“
S fanoušky zažil Moravec v Novém Městě explozi euforie coby finišman bronzové smíšené štafety na mistrovství světa 2013, ale i unikátní zážitek v pohárové stíhačce v roce 2016, během níž při pádu zlomil pažbu a přijížděl na střelnici beznadějně poslední. Přesto všem jeho trefám s náhradní zbraní tribuny bouřlivě aplaudovaly.
„To jsem si náramně užil, protože jsem už nebyl pod žádným tlakem,“ vzpomínal.
Jeho někdejší parťák Michal Šlesingr dokonce zkusil v Novém Městě ochranu proti nadměrnému hluku v podobě startu se špunty v uších, po vzoru některých předních biatlonistů.
„Nefungovaly,“ usoudil pak. Nejen proto, že tehdy křik fanoušků částečně přehlušil dokonce i jeho špunty. „Navíc jak máte uši ucpané, silněji vnímáte vlastní tělo, srdeční tep, dech. A to taky není ideální.“
Moravec experimenty se špunty zavrhl ještě rychleji. „Měl jsem s nimi divný pocit na lyžích. Neslyšel jsem, jak kloužou po sněhu.“
Ondřej Moravec s rodinou krátce poté, co dokončil 14. března 2021 poslední závod v kariéře, smíšenou štafetu dvojic v Novém Městě.
Zrádné náhlé ticho
Zvláštní moment nastává pro české biatlonisty v Novém Městě i bezprostředně před samotnou střelbou. Najednou burácející dav doprovázející z tribun přijíždějícího reprezentanta ztichne v očekávání věcí příštích.
„To náhlé ticho je vlastně rušivé,“ varoval v minulosti trenér Ondřej Rybář. „Tribuny se zklidní a závodník si uvědomí: A teď všichni ti lidé čekají, jak to zvládnu. Nejlepší rada? Zkusit ošálit mozek. Namluvit si třeba: To nesledují mě, ale někoho úplně jiného.“
Tereza Voborníková zažila včera burácející atmosféru Vysočina Arény poprvé v kariéře. „Ještě se mi nestalo, že by mi někde takhle fandili,“ tvrdila. „Normálně lidi ani moc nevnímám, tentokrát jsem však trochu popustila uši a snažila si je užít. Bohužel, tři chyby při střelbě byly moc.“
Na body její výkon nestačil. Na postup do sobotní stíhačky ano.
A ta bude výjimečná.
V Novém Městě se v sobotu potkají současnost a slavná minulost českého biatlonu. Pro dodatečně získané bronzové medaile za ženskou štafetu na hrách v Soči 2014 si přijdou dámy Soukalová, Vítková, Puskarčíková a Landová.
Kdysi, když tu ještě samy závodily, Jitka Landová doznávala: „Měla jsem z té atmosféry husí kůži.“
Gabriela Soukalová, vítězka památného hromadného závodu v roce 2016, s vážnou tváří ujišťovala: „Pro nás byla vždycky velká čest a radost tady startovat.“
