„Zvolil jsem taktiku, že s úsměvem jde všechno líp. Myslím, že se mi to vyplatilo, i když jsem si domů přivezl nepříjemný zdravotní problém,“ přiznal sedmačtyřicetiletý liberecký motocyklista.
Na Rallye Dakar jste startoval ještě v Africe, poznal jste záludnosti jihoamerických ročníků, jak těžké to bylo letos v Saúdské Arábii?
Ze čtyř arabských Dakarů to bylo nejnáročnější. Nebylo to kvůli rychlostním zkouškám. Ty se mi líbily. Nejhorší bylo počasí, bylo hodně nepříjemný, ale pro všechny stejný. Proto jsem letošní Dakar pojal tak, že jsem se potížím vysmíval.
Můžete to upřesnit?
Nenechal jsem si zkazit náladu. Byl jsem pořád veselý, a tím jsem bojoval proti stresu z těžkého a mokrého závodu. Nebylo nic neobvyklého, že jsme během etapy třikrát promokli a třikrát uschli. Stěžoval si prakticky každý. Taky mi to vadilo, byl jsem nasr…, ale fanoušci si všimli mé pohody. (usmívá se) Takže si myslím, že proti totální únavě a bolesti je nejlepším lékem pozitivní naladění.
Jak jste spokojený se svým vystoupením?
Mohl jsem se spolehnout na na fyzičku, ale problém jsem měl s pomalejším nástupem do etap. Ovšem po natankování, což bývalo kolem stodevadesátého kilometru, se mi už jelo nádherně. Pokud budu chtít v dakarské kariéře pokračovat, musím v začátcích přidat. Ono je to ale také trochu spojené s účastí v nejtěžší kategorii.
Jak se projevuje, že si člověk v Original by Motul kvůli servisování motorky míň odpočine?
Po celodenním martýriu si dělám všechno sám. Servis trvá dlouho. Jinak to nejde, taková jsou pravidla. Organismus se po ránu kvůli krátkému spánku asi pomaleji rozjíždí. I přes to jsem se dostal na konečné 36. místo. Z toho jsem úplně nadšený, protože konkurence je čím dál tím kvalitnější. Navíc se mi to povedlo po zlomeninách klíční kosti a žeber z předchozího Dakaru. Kvůli tom jsem na motorce mohl začít trénovat až od června.
Jel jste kvůli tomu opatrněji?
Cítil jsem trochu tlak, aby se mi nestalo něco podobného jako před rokem. Když bylo pátek třináctého a loni se mi to stalo při třinácté účasti na Rallye Dakar, tak mi to nešťastné číslo trochu strašilo v hlavě. Nakonec to ale nedopadlo špatně. (usmívá se)
Nicméně jste se v polovině Dakaru pádu nevyvaroval…
Šel jsem na držku asi ve stodvacetikilometrové rychlosti. Udělal jsem jezdeckou chybu, přeletěl přes řidítka a rozsekal motorku. Bylo to jen o chloupek, abych ji zničil fatálně. Jsem rád, že mě tentokrát dakarský bůh nechal pokračovat v soutěži.
Neodnesla to nějak vaše tělesná schránka?
Po návratu z Dakaru jsem byl zubařky, protože jsem si myslel, že mě bolí zub. Jenže se v tom místě začala rýpat a kleštěmi vytáhla z mezizubního prostoru odštípnutou kůstku. Čuměl jsem na to jak jelito. Čeká mě operace, při níž mi tam vloží implantát. Stalo se to nejspíš tak, že mi přitahovací řemínek od přilby při ráně o zem pohnul sanicí takovým způsobem, že praskla.
V Saúdské Arábii vás to nebolelo?
Tam to vypadá tak, že deset minut po té, slezu z motorky, mě začne něco bolet. Říkám si, proč mě bolí ta kyčel? To je divný, že nemohu otočit krkem. A co ty zuby, před tím mě nebolely… Ale jede se dál. Stres a adrenalin vypínají po celý závod bolesti organismu.
Byla šance dostat se v Original by Motul do první trojky?
Moc ne. První tři byli v absolutním pořadí zhruba o deset míst vepředu. Na to jsem neměl. Na druhou stranu jsem dokázal, že pořád mám velice slušnou výkonnost, a to je pro mě prvořadý.
Jaký význam přikládáte prvenství ve veteránské kategorii, i když se určitě cítíte jako mladí?
Zajímavé to může být z toho důvodu, že součástí mistrovství světa je Veteran Trophy. Chtěl bych startovat na minimálně dalších dvou dílech. Dakar byl hodnocený dvojnásobně, a tak by se dalo přemýšlet i o celkovém umístění. Jenže o tom je ještě předčasné hovořit… Ve veteránské kategorii (nad 45 let) si už mohu dovolit závodit. (směje se) Lidé si mě kvůli tomu sice trochu dobírají, ale beru to tak, že dílčí úspěch je taky úspěch. Jinak se za velkého veterána nepovažuju. Myslím, že to dokazuje právě výsledek v absolutním pořadí.
