Pokus bývalého prezidenta Pedra Castilla o puč 7. prosince spustil v Peru rozsáhlé protesty, které si vyžádaly téměř 60 mrtvých a stovky zraněných. Demonstranti nadále požadují odstoupení Castillovy nástupkyně Diny Boluarteové.
Demonstrace nemají jeden jasný důvod. Zatímco Castillovo zatčení mohlo být okamžitou příležitostí pro některé jeho příznivce, kteří se domnívají, že se mu dostalo špatného zacházení, podle jiných odborníků jsou současné demonstrace důsledkem letité politické a ekonomické nestability.
Současné protesty jsou jen jednou z částí probíhající politické krize. Po rozmachu, který vedl k období růstu na počátku tisíciletí, se Peru začalo v roce 2016 potýkat s hospodářským útlumem. Od té doby žádný prezident nedokončil své funkční období – v roce 2020 se v zemi vystřídali tři prezidenti během jednoho týdne.
Boluarteová je šestou prezidentkou země za posledních sedm let a i u ní je nepravděpodobné, že by své funkční období dotáhla do konce. To jasně ilustruje, že změny vládních představitelů k politickému řešení peruánské krize nevedly.
Pedro Castillo – muž z lidu
Castillo se dostal k moci s podporou peruánských občanů z chudších regionů. Bývalý učitel na základní škole sám pochází z chudého regionu Cajamarca. Prvotní popularitu mu mezi chudšími obyvateli země zajistila jeho absence politických vazeb.
Castillův pokus o puč
- V roce 2021 Castillo zvítězil v těsném souboji s tvrdou pravicovou protivnicí Keiko Fujimoriovou, ale jeho nedostatek politických zkušeností přispěl k tomu, že se mu nepodařilo splnit mnoho slibů, kvůli kterým byl zvolen.
- Za pouhý rok a půl jmenoval pět premiérů a více než 80 ministrů, z nichž mnozí neměli politické zkušenosti.
- Kongres se ho dvakrát pokusil sesadit z funkce, ale ani v jednom případě se pro návrh nepodařilo získat dostatek hlasů. Třetí hlasování o „impeachmentu“ bylo svoláno na 7. prosince – den, kdy Castillo oznámil, že rozpustí Kongres a ustaví mimořádnou vládu.
- Castillova „diktátorská vláda“ však skončila stejně rychle, jako začala. Trvalo jen několik hodin, než ho jeho političtí spojenci opustili. Kongres záhy přistoupil k hlasování o impeachmentu, kterým hrozil už několik měsíců.
- Když Castillo zamířil na mexické velvyslanectví, kde hledal azyl, jeho ochranka ho předala policii. Prozatím zůstává ve vězení, zatímco prokurátoři pokračují ve vyšetřování trestných činů, jichž se dopustil.
„Nebyl vůbec spojen s Limou – ekonomicky, společensky ani politicky,“ říká Moisés Arce, profesor latinskoamerických studií na Tulane University.
Castillo pro významnou část obyvatelstva představoval „člověka z lidu“, se kterým se hodně ztotožnovali. Politická moc se totiž v zemi soustřeďuje v hlavním městě Limě a je jen málo propojena s městy a regiony. Proto se celá řada lidí s jeho sesazením nechtěla smířit a vyrazila do ulic.
Tyto podobnosti měly větší dopad, než kdokoli předpokládal. Mnozí považují jeho nástupkyni Boluarteovou za zrádkyni, protože neodstoupila, když byl Castillo opozicí odvolán z funkce.
Obecná frustrace z politiky, která v zemi panuje, má navíc za důsledek, že se celá řada Peruánců na Castillův pokus o zrušení Kongresu dívala pozitivně. Průzkum veřejného mínění z minulého týdne, který provedl Instituto de Estudios Peruanos, zjistil, že 74 procent dotázaných by rozpuštění současného Kongresu schválilo.
Dědictví kolonialismu, ekonomická nerovnost
Peruánská společnost je z historického hlediska značně rozdělena. Kořeny společenské propasti podle některých historiků sahají až ke koloniálnímu období.
Španělská kolonizace Peru začala na počátku 16. století a původní obyvatelé regionu byli vystaveni nuceným pracím a dalším formám vykořisťování. To pokračovalo i poté, co Peru získalo v 19. století nezávislost – i vládnoucí elity nové země pokračovaly v marginalizaci původních obyvatel.
Foto: Andalou Agency, Getty Images
Dalším faktorem, který dlouhodobě přispívá k rozdělení peruánské společnosti, je ekonomická nerovnost. Peru je podle dat World Inequality Database jednou z nejnerovnějších zemí na světě, kde malá elita ovládá většinu bohatství země, zatímco většina obyvatelstva žije v chudobě.
Mnozí Peruánci, zejména ti, kteří žijí ve venkovských a nízkopříjmových oblastech, mají problémy vyjít s penězi a nemají přístup k základním službám, jako je zdravotní péče a vzdělávání.
Hněv Peruánců lze také dle neziskové organizace Severoamerický kongres o Latinské Americe (NACLA) vysvětlit drancováním přírodních zdrojů, které se v posledních 30 letech jen prohloubilo.
V zemi žije pestrá směsice domorodých skupin, z nichž každá má své vlastní odlišné kulturní tradice a jazyky. Tyto skupiny byly vládnoucími elitami země často diskriminovány, což v mnohých případech vedlo ke konfliktům mezi jednotlivými regiony a etnickými skupinami.
Puč v roce 1992
Castillovy činy mnohým Peruáncům připomínají činy diktátora Alberta Fujimoriho, který v roce 1992 provedl puč a nechal změnit ústavu – ta nová značně rozšířila prezidentovy pravomoci. Fujimori tehdy získal úplnou kontrolu nad veřejnými institucemi.
Kontext
V ulicích protestují desítky tisíc lidí, kromě jiného požadují i změnu ústavy. Policie proti nim zasahuje poměrně tvrdě. Přečtěte si, jak to v peruánských ulicích vypadá.
„Nepokoje ztratily smysl, jsou jen ideologicky podnícené,“ říká pro Seznam Zprávy tlumočník Jeffrey Leuridan z Peru.
„Každý, kdo sledoval Peru v 90. letech, si pamatuje Fujimoriho,“ uvedla Cynthia McClintocková, profesorka politologie a mezinárodních vztahů na Univerzitě George Washingtona.
Zásahy jeho autoritářské vlády proti dvěma povstáním během jeho funkčního období měly za následek smrt přibližně 69 000 lidí.
Momentálně 84letý Fujimori byl za zločiny proti lidskosti spáchané během své prezidentské kariéry odsouzen ke 25 letům vězení, odseděl si jich 14. Hlavním předmětem žaloby byly masakry spáchané armádou v letech 1991 a 1992, kdy bylo při údajných protiteroristických operacích zabito 25 lidí. Byl také shledán vinným z braní úplatků a zneužití moci.
Jak pro Vox vysvětlila Verónica Hurtado, doktorandka politologie na Univerzitě Britské Kolumbie, dědictví Fujimoriho v zemi stále přežívá. Vzpomínky na Fujimoriho jsou v myslích Peruánců stále čerstvé. To umožnilo zákonodárcům rychle zareagovat a zajistit, že Castillo nepůjde v jeho stopách.
Na otázku, jak se situace v Peru bude vyvíjet, neexistuje uspokojivá odpověď. Protestující navzdory svým materiálním a politickým požadavkům nemají zastřešující organizaci, pod kterou by se mohli sjednotit a vést dialog s vládou. A ze strany státu zatím nebyla vyvinuta žádná skutečná snaha se s protestujícími vypořádat jinak než násilím.
