Věta „Ruská válečná lodi, jdi do pr****“, kterou Ukrajinci bránící Hadí ostrov poslali ruské okupanty do patřičných mezí, se stala jedním ze symbolů ukrajinské nezlomnosti a odhodlání bojovat. Jak dopadli muži, kteří Rusům pamětný vzkaz vyslali?
Pohraničníky z ukrajinského Hadího ostrova v Černém moři ruské jednotky zajaly hned v první den invaze. Kyjev původně informoval o tom, že obránci ostrova se Rusům odmítli vzdát a zaplatili za to svými životy. Později se ovšem ukázalo, že pohraničníci jsou naživu, avšak v ruském zajetí.
Jedním z nich byl i Mykyta Zhupan. V ruském zajetí nakonec strávil devět měsíců. Ven se dostal 24. listopadu loňského roku během výměny vězňů. Jeho vzpomínky teď na svých internetových stránkách zveřejnila Státní pohraniční služba Ukrajiny, upozornil server Ukrajinska Pravda.
„Všechny obránce Hadího ostrova naložili okupanti na remorkér Šachťor a 24. února je odvezli do Sevastopolu. Tam jsme byli všichni dva týdny drženi v kasárnách vojenského velitele,“ popisuje Zhupan. Po nějaké době ovšem muže rozdělili a doteď zůstává nejasné, kde se deset z nich nachází.
Zhupana spolu s dalšími pohraničníky i příslušníky námořnictva zajatými u Hadího ostrova převezli ze Sevastopolu do Kurské a později do Belgorodské oblasti. Měsíc je pak drželi ve vyšetřovací vazbě v ruském Starém Oskolu.
Rusko opět zaútočilo na Hadí ostrov
Ukrajinská armáda oznámila, že Rusové po dlouhé pauze bombardovali strategický Hadí ostrov. A zaútočili i na pobřežní pásmo Oděské oblasti. Oběti ani zranění nejsou hlášeni.
Následně vojáky poslali do nápravné kolonie ve Valujkách, kde strávili čtyři měsíce. Potom je čekal přesun do nápravného zařízení v Alexejevce.
Ruští dozorci prý ukrajinské zajatce v nápravných zařízeních vyslýchali a za každou cenu se snažili přijít na to, kdo je autorem pamětného vzkazu ruské válečné lodi. Zhupan tvrdí, že nikdo z nich neměl ponětí, kdo větu původně vyslovil, protože zazněla z místností regulérního pohraničního stanoviště, zatímco ostatní pohraničníci byli na svých pozicích.
U šicích strojů
Obránci Hadího ostrova od čtvrtého měsíce věznění pracovali v šicích dílnách. Zhupan popisuje, že někteří dozorci byli umírnění a dobře vychovaní, jiní se chovali agresivně. Tvrdí také, že zatímco v krymském Sevastopolu žili v poměrně slušných podmínkách a dostávali normální porce jídla, poměry v ruských nápravných zařízeních byly o poznání horší. Tamní strava byla podle něj žalostná, ale aspoň měl každý z vězněných vlastní postel.
„Kvalita jídla byla stejná jako ve všech věznicích: brambory, těstoviny, houby. Porce byly malé,“ tvrdí Zhupan. Předtím než padl do ruského zajetí, vážil 85 kilogramů, během měsíců věznění ale zhubnul o dvacet kilogramů.
Obránci Hadího ostrova žili v ruských nápravných zařízeních izolovaně. Nebyli v kontaktu s ostatními zajatci ani se svou rodinou. Byli odkázáni pouze na útržky informací, které zazněly v ruských médiích. Nevěděli proto ani, jak se Ukrajině v bojích s Ruskem daří.
Vzkaz obránců Hadího ostrova se stal ukrajinským slovem roku
Slovem roku 2022 se na Ukrajině stala celá věta. Jde o frázi, kterou ukrajinští obránci Hadího ostrova v první fázi války odmítli výzvu ke kapitulaci. Paradoxem je, že věta je čistě ruská.
„Celé ty měsíce jsme nebyli v kontaktu s rodinami. Nikdo nevěděl, jak se daří jeho příbuzným. Bylo to velmi deprimující. Ve vazební věznici ve Starém Oskole dostali vězni povolení psát dopisy domů. Bylo to v březnu a dopisy přišly na Ukrajinu už za půl roku,“ líčí Zhupan.
Na Ukrajinu se Zhupan vrátil díky výměně vězňů. On ani ostatní muži prý o chystané výměně neměli ponětí. Pohraničník popisuje, že je odvolali z šicích dílen, řekli jim, aby se převlékli a poslali je do jiného vazebního zařízení. Pak následovala cesta letadlem a autobusem. Až do poslední chvíle prý netušili, že budou brzy na svobodě.
