Ivan Bauer (*1966) učí na Ortenově gymnáziu v Kutné Hoře dějepis. Není spisovatel v pravém smyslu toho slova, ale napadlo jej – při pohledu do tváří svých posluchačů i posluchaček – napsat knihu taky pro ně, respektive do ní některé své žáky „obsadit“. Vzniklo Tajemství řádu arboriánů. Patrik, Honza a Lucie již chodí do osmé třídy, když jim vstupuje do života záhada v souvislosti s řádem lesních mnichů. Věc rozdmýchávají cizinci, které lze v městečku snadno zbystřit. Jde o hledače pokladu? Tak nebo onak, prahnou děcka pravdu vypátrat dřív.
Poutavě zkonstruovaný detektivní příběh v jedenatřiceti kapitolách s tituly jako Svatá holčička, Je to jenom říkanka, Není to jen říkanka, Poselství z klenby, Zelený mnich a V Lesním domě uhání kupředu po dvou prolínajících se liniích. Školáci vlastně putují po dopředu stanovené cestě, kterou mohli velmi snadno minout; jako jsme měli prezidentské volby, i děti na začátku volí směr.
Narazily na prastarý příběh a sledujeme rozkrývání záhady, aniž příliš vadí, že autor – takřka jako Verne – „po cestě“ pilně poučuje o přírodovědě, architektuře, ba literatuře. Na moment se zkusil stát jakýmsi českým Umbertem Ecem. To sice zcela nevyšlo, ale román koncipoval jako cosi mezi ecovkou a foglarovku. Ta se odehraje na zámku Žleb, ale také u řeky jménem Pstružná a vlévajícího se do ní Mišovského potoka. A v aleji, které dominuje arboriánský sloup. I ve svatební kapli. U buku lesních mnichů. Nikoli v Jelením příkopě, ale v jistém Jelením domku i na prazvláštní vyhlídce. U tzv. Kleteckého mlýna a na hřbitově. V bažinách i v „Loupežnické jeskyni“. Veškerá místa zanesla ilustrátorka Pavlína Veselá do mapy na předsádce.
Jaký pravý význam nese hned několika říkanek a co uzříte, spojíte-li dvě poloviny plánku? „Dva sloupy kamenné skrývají poklady, dva plány složené ušetří dohady,“ začíná třetí z básní. A lidští hrdinové nade vším?
Optimismem srší Lucka zvyklá odmalička na pěší túry. Bydlí teprve rok v novém domě, kam se přistěhovali. Poprvé má vlastní pokoj s oknem do zahrady, ale od narození otce „ajťáka“ s vlastní firmou. Vše ostatně začíná právě tím, že tatínek pečlivě naplánuje výlet podle potoka i bukovým lesem k někdejší loupežnické jeskyni a zámku s oborou. Otec Lucii Havránkovou nikdy neodbude, a co si ona pamatuje, vždycky jí všechno vysvětlil. V ničem jí neslevuje, ačkoli „máloco zakazuje. Spíše se rodiče snažili, aby na všechno dokázala přijít sama. Ještě z minulé školy si pamatovala maminky svých kamarádek, které organizovaly dcerám každou minutu a viděly v nich nejméně operní pěvkyně nebo olympijské vítězky. Ani Lucka nebyla pecivál a jezdila na kole, hrála na piano a programovala, ale rodiče ji do ničeho netlačili.“
A ti dva kluci okolo ní? Jsou to pihovatý zrzek Honza, sportovní typ chlapce ze „Staré čtvrti“, a jeho kamarád z paneláku Patrik, zvaný spolužáky Profesor. Sem tam nešika, který se umí zasnít nad dějinami až příliš, ale taky je zná.
Oba kluci se prvně potkali už ve školce, ale s dámou Lucií se seznámili teprve dík Honzovi, jenž ji doučoval matematiku. Mají spolek a nejde o žádný klub, ale scházejí se u Havránků v altánku. Je to jejich základna.
Ivan Bauer vedl dlouho turistický oddíl zvaný Správci pečeti a založil agenturu Hobit, která již po čtvrtstoletí pořádá zážitkové kurzy a letní tábory. Navíc vede kurzy didaktické, určené pro učitele, a kurzy historické pro Akademii třetího věku. Beletrii dosud nepsal, nicméně je autorem výukových pracovních listů a organizoval asi dvacet ročníků soutěže Historiáda – klání vícera školních týmů, kam se sjíždějí jak studenti, tak i pedagogové z republiky. Životním Bauerovým mottem jsou tato Tolkienova slova: „Rozhodovat můžeme jen o tom, jak naložit s časem, který nám byl dán.“
Ilustrátorka knížky Pavlína Veselá (*1984) vystudovala Západočeskou univerzitu a vedle jiného se věnuje kreslení komiksů. Je laureátkou ceny Vojtěcha Preissiga za autorskou knihu.
Ivan Bauer: Tajemství řádu arboriánů. Ilustrace Pavlína Veselá. Vydalo nakladatelství Fanilium. Černošice. 2022. 208 stran.
https://www.kosmas.cz/knihy/513545/tajemstvi-radu-arborianu/
