O gejšách panují u nás na západě hromady legend a pověr. Ta nejstálejší je o tom, že gejša je v podstatě japonská prostitutka. Což gejša samozřejmě není, gejša je primárně luxusní společnice, která vám poskytne oduševnělou konverzaci, hru na hudební nástroj a prastarý čajový rituál. Což ale neznamená, že taková gejša nemá občas sex za peníze.
Kdybychom se vás zeptali na tradiční japonská povolání, nejspíš byste řekli samuraj, zápasník sumo, nindža, animátor chapadlovité pornografie a gejša. A rozhodně nechceme tvrdit, že to takoví samurajové měli nějak jednoduché, ale ze všech uvedených jobů byla (a občas ještě je) nejnáročnější právě gejša. Protože gejša se trénuje od raného dětství, prochází různými stupni zasvěcení, musí být krásná navenek i zevnitř a být talentovaná hned na několik způsobů. Ale být gejšou s sebou neslo i řadu výhod.
Dnes si v našem podcastu Hodina dějepichu, kde probíráme historii sexu, sexuality a erotiky, o gejšách povídáme. Povíme si, odkud se vzaly, jak může večer s japonskou společnicí probíhat, kde se vzal mýtus o tom, že jsou to prostitutky, a kolik gejš dnes ještě v Japonsku zbývá.
