Dobrých zpráv není nikdy dost. A když úřadující guvernér České národní banky dostane po měsících čekání nejpřísnější bezpečnostní prověrku, tak to nepochybně dobrá zpráva je. Pro všechny.
Chvíli už to vypadalo, že se budeme muset učit vnitřní předpisy ČNB, v nichž je prověrka na přísně tajné od guvernéra vyžadována, případně budeme sledovat, jak se tyto předpisy musejí kvůli Aleši Michlovi měnit. Nějaký čas to dokonce vypadalo, že budeme sledovat otevřenou válku mezi čerstvým prezidentem republiky a guvernérem ČNB a z různých předpisů budeme dekódovat, zda a jak je možné odvolat hlavu centrální banky. To všechno si teď můžeme ušetřit.
Dobrá zpráva je to nepochybně pro Aleše Michla, který ziskem nejpřísnější prověrky vyrazil svým kritikům z ruky alespoň jednu z karet, které proti němu mohli využívat.
Dobrá zpráva je to i pro prezidenta Petra Pavla, který v několika rozhovorech velmi opatrně mluvil o tom, že pokud by Michl prověrku nedostal, muselo by se začít uvažovat o cestách, jak guvernéra centrální banky vyměnit. To by zřejmě byla dost ošemetná záležitost, která by intenzivně zaměstnávala jak Pražský hrad, tak centrální banku, a to v dobách, kdy obě instituce mají mnoho jiných starostí.
A dobrá zpráva je to konečně i pro českou ekonomiku. Ta v dnešních těžkých dobách potřebuje mnoho různých věcí. Ale rozhodně k nim nepatří ani spekulace nad důvěryhodností guvernéra centrální banky, ani hrozící konflikt mezi ČNB a prezidentem.
Ano, česká měnová politika je stále neortodoxní. Aleš Michl pořád, dokonce i v tiskové zprávě o udělení prověrky, mluví o nutnosti snižování inflace a potřebě spořit. Naproti tomu jeho „holubičí“ většina v bankovní radě odmítá sahat na základní úrokové sazby. Ty jsou sice nominálně na dlouho nevídané sedmiprocentní výši, ale víc než dvojnásobná inflace způsobuje, že Čechům se pořád „papírově“ vyplatí spíš dlužit nebo utrácet (pokud mají co) než skutečně šetřit.
Ale budiž. Tohle je prostě ekonomická debata, většina v bankovní radě je nastavena jasně a polemiky o monetární politice nejsou ničím novým. Nový a nevítaný byl rušivý tón, který tyto debaty chtě nechtě podkresloval a zněl pochybnostmi o bezpečnostním profilu šéfa centrální banky. Tento tón nyní naštěstí utichl, což by mělo vést ke všeobecné úlevě.
Aby se mohl Michl v klidu věnovat vysvětlování své pro mnohé nevysvětlitelné měnové politiky bez dalších rušivých elementů a pochybností o vlastní nezávislosti a osobní integritě, potřebuje se zbavit ještě jednoho problému. Ve srovnání s absencí bezpečnostní prověrky není velký, ale stále hrozí vrhnout na centrální banku stín podezření z klientelismu a trafikantství. Řeč je samozřejmě o spekulacích, podle nichž má do centrální banky na teplá místa nastoupit pár věrných z prezidentské kanceláře Miloše Zemana. Jmenovitě protokolář Vladimír Kruliš a tajemník Jaroslav Hlinovský.
Pokud se tyto údajné dohody spojené s Michlovým nástupem do čela ČNB nepotvrdí, bude možné se konečně standardně a bez obav z nežádoucích postranních motivů pohádat o způsob, jímž se „zemanovská“ většina v bankovní radě vypořádává s divokým růstem cen.
