České domácnosti se musí potýkat s velkým zdražováním, které jim výrazně omezuje disponibilní část jejich rodinných rozpočtů. Nezdražují totiž jen zbytné věci, ale především ty nezbytné, jako jsou energie nebo potraviny. Bohužel, ukazuje se, že pokud jde o zvyšování cen jídla, jsme opravdu na špičce celé Evropy.
Řekněte, jak to děláte
To ovšem není prvenství, které bychom si zrovna přáli, ba právě naopak. Jiné státy jakoby pochopily, že své občany v tomto směru musí hájit. Například Polsko snížilo daň z přidané hodnoty na potraviny, což vedlo mimo jiné k tomu, že tam ve velkém vyrážejí Češi nakupovat.
Určitá daňová úleva je jistě přínosná věc, jakkoliv je diskutabilní z hlediska udržitelnosti státních rozpočtů, ale ještě důležitější je skutečnost, jakým způsobem v tuzemsku funguje trh. A bohužel se zdá, že v tomto směru to není vůbec dobré.
Podle některých odborníků české supermarkety navýšily ceny potravin podstatně více, než bylo potřeba, a využily tak toho, že se o zdražování neustále mluvilo. Otázkou je, proč takovým způsobem vzrostla třeba cena cukru. To se v této míře přihodilo pouze v České republice a ministr zemědělství už obchody vyzval, aby objasnily důvod. Je však otázkou, zda se toho dočkáme, protože obchodní řetězce takovou povinnost nemají. Je ale dobře, že se o jejich praktikách konečně mluví.
Není to normální
Ekonom Lukáš Kovanda se domnívá, že zahraniční řetězce v Česku působí tak, jak jim to český spotřebitel dovolí. A ten se ukazuje být velmi benevolentním. Podle něj se čeští zákazníci nechávají holit jako ovečky a nevytvářejí dostatečný tlak na to, aby obchody musely ceny snížit.
Podle dalších ekonomů není český trh s potravinami dlouhodobě v pořádku. Není totiž normální, aby lidé jezdili za nákupy třeba i do Německa, kde nakoupí levněji. Přitom platy v tamní ekonomice jsou trojnásobné. Je přitom paradoxní, že většina řetězců v Česku pochází právě z této země.
