K herectví se Pavel Liška dostal přes recitování básní na základní škole. „S básničkami jsem začal v pubertě. Psal jsem hodně o životě. Jednou jsem s básničkou vyhrál ve škole druhé místo. Táta mi pak vynadal. Protože to bylo na objednávku, bylo zrovna nějaké výročí něčeho v Sovětském svazu. To nebylo ze srdce, to bylo, abych se umístil,“ obhajuje svoji prorežimní prvotinu herec v novém dílu pořadu 7 pádů Honzy Dědka.
K divadlu ho zlákala představa hezkých dívek. „Jsem směsice introverta a extroverta. V podstatě jsem introvert. Kámoši a brácha chodili do dramatického kroužku a lákali mě na hezký holky. A já jsem se styděl a s holkama jsem to měl ještě horší, to se stydím dodnes. A tak jsem tam šel kvůli těm holkám. Zamiloval jsem se tam do toho natolik, že jsem pak chodil do divadla furt,“ vzpomíná s tím, že maminka mu zaplatila taneční, kam šel ale jen jednou.
„Místo toho jsem chodil do divadla. Byl jsem v divadle třikrát týdně. Kámošům jsem říkal, že jdu do hospody, ale šel jsem do divadla. Nemohl jsem jim říct, že jdu do divadla, to by mě měli za magora,“ vzpomíná na své první zkušenosti s divadlem Liška.
Hajzlišák – mobilní vandrácký záchod
Od té doby jich nasbíral mnoho. Přesto se stále potýká s nepříjemnostmi na jevišti. „Jeden čas jsem se počurával na jevišti. Uvědomil jsem si tu absurditu, že tu jsme, že si povídáme něco intimního a dole jsou lidi. My něco řešíme, já si hraju na někoho, kdo nejsem, ty lidi jsou potichu, víme, že tu jsou, ale děláme, že tu nejsou. Oni vědí, že to děláme jenom jako, a je to takovej divnej stav. Bylo mi to divný,“ popisuje.
„Měl jsem s Igorem Chmelou jeden dialog vepředu na forbíně a diváci byli jako řeka. A u jedné scény mi to přišlo tak směšný, že jsem si cvrknul. Stávalo se mi to pravidelně. Nosil jsem v trenkách ručník, protože mi bylo trapný, aby kostymérky cítily, že je to vlhký. Tak jsem si tam dával ručník. A když jsem tam ten ručník měl, bylo to nějaký psychosomatický, nikdy jsem si necvrknul. A pak jsem ho vyndal, myslel jsem si, že už je to dobrý, a zase jsem si cvrknul,“ překvapil moderátora Honzu Dědka svojí zpovědí Pavel Liška.
Herec dokonce vyvinul sedátko na vyměšování v přírodě, takzvaného hajzlišáka, kterého si vozí na cesty. „Odmalička nesnáším kakání v přírodě. Pro někoho ten akt není důležitej, ale dám ruku do ohně, že pro třicet procent populace je to důležitej každodenní akt. A já se potřebuju dobře vyspat a dobře vy…, abych mohl fungovat,“ popisuje a dodává, že hajzlišák je primárně určený pro trenkaře, ale můžou ho používat i slipaři.
„Je to i pro ženy. U kluků je to jenom na kakání, pro ženy je to i na malou stranu. Už se jich prodalo asi šest set padesát. Teď jsme museli zase dovyrobit sto kusů,“ pochlubil se Liška svými podnikatelskými úspěchy.
VIDEO: Pavel Liška jako Jaroušek Rýdl:
