Harriet Tubman (1822 až 10. březen 1913) byla americká černošská abolicionistka a filantropka. Během občanské války pracovala jako špionka Unie. Během jedné akce, která proběhla v prvních červnových dnech roku 1863, se jí podařilo najednou zachránit až 750 uprchlíků.
Narozena v okovech
Harriet Tubman se ve skutečnosti narodila jako Araminta Ross, a to okolo roku 1822 v Dorchester County v Marylandu. Její rodina ji přezdívala Minty. Rodiče Harriet a Ben měli celkem devět dětí, Minty byla v pořadí pátá. Narodila se do otroctví. Její majitel, farmář Edward Brodess, ji již v šesti letech poslal do jiné rodiny coby chůvu. To mu vyneslo šedesát dolarů ročně.
Minty to však vysloveně odmakala. Musela zůstat vzhůru celou noc, aby zajistila, že dítě nebude plakat a nevzbudí matku. Kdyby ve službě usnula, čekalo by ji bičování. Za chladných nocí tak musela strkat prsty na nohou do chladnoucího popela v krbu, aby se alespoň trochu zahřála. V té době se jí nejvíce stýskalo po matce. A není se čemu divit. Od nové rodiny Cookových se jí dostávalo jen toho nejhoršího zacházení. Jednou ji poslali zkontrolovat pasti na pižmoně. Aby se k nim dostala, musela se přebrodit ledovou vodou, z čehož onemocněla spalničkami.
Nakonec ji ale poslali zpět domů. Jenomže ani tam se situace nezlepšila. Když se snažila ve třinácti letech zabránit bílému majiteli obchodu v pronásledování otroka, byla udeřena do hlavy dvoukilovým závažím. Měla zlomenou lebku. Do domu ji odnesli zakrvácenou a v mdlobách. Jelikož však neměla vlastní postel, musela se spokojit s lavičkou u tkalcovského stavu. Následky zranění si nesla celý život, trpěla záchvaty.
Útěk z otroctví
Harriet se v roce 1844 neformálně provdala za Johna Tubmana, svobodného černocha. Přesto zůstala i nadále otrokyní. Jako jedna z mála v té době nepracovala v domácnosti, nebo na plantáži, ale těžila dřevo, což ji ale na druhou stranu umožnilo dopodrobna se seznámit s lesy a bažinami Marylandu a od dělníků vyslechnout povídky a zkazky o jakési tajemné podzemní železnici. Tito muži totiž ve svém životě poznali víc, než jen lesy a plantáže. Jejich kontakty sahaly až do New Jersey, a co bylo nejdůležitější, znali bělochy, kteří byli vždy ochotni pomoci.
Po smrti jejího pána Edwarda Brodesse pro Harriet nastaly další těžké chvíle. Farma byla zadlužená až na půdu, a tak hrozilo, že vdova prodá otroky za hotové, a ti pak poputují na plantáže na jihu. Říkalo se, že být otrokem v Marylandu je za trest, ale ve srovnání s jižními plantážemi to bylo ještě snesitelné. Bylo to teď, nebo nikdy. Dům se zmítal dočasně v chaosu, takže se jí naskytla perfektní chvíle pro útěk. Čekalo ji 144 kilometrů cesty hlubokými lesy. Cílem byla Pensylvánie. Když konečně dorazila na určené místo, měla pocit, jako by se zbavila těžkého závaží. Strach z opětovného zajetí pominul. Konečně byla svobodná žena. Připadala si jako v nebi.
Černý Mojžíš podzemní železnice
Jakmile se Harriet ocitla na svobodě, přísahala, že se vrátí do Marylandu za svou rodinou a přáteli. Následujících deset let tak strávila cestami tam a zpět, během nichž osvobodila 70 lidí. Slavný abolicionista William Lloyd o ní hovořil jako o Černém Mojžíšovi, neboť na svých misích neztratila jedinou živou duši, a to byla přitom vyzbrojena jen malou puškou.
Harriet se nakonec stala oficiálním „strojvedoucím“ podzemní železnice, což byla vlastně trasa, kudy se na svobodu dostávali otroci. Do bezpečí chtěla převést i svého manžela Johna, ten se však znovu oženil a zůstal v Marylandu. Důvtip a vynalézavost jí také pomohly v práci špiónky pro Unii.
Zdravotní sestrou v době občanské války
Během občanské války se z Harriet stala zdravotní sestra v nemocnici Hilton Head v Jižní Karolíně. Tam se starala o podvyživené a nemocné otroky, které se snažila uzdravit bylinnými přípravky. Jakmile nabrali sílu, sehnala jim práci, tentokrát ale jako svobodným jedincům. V roce 1863 ji plukovník James Montgomery požádal, zda by nedokázala shromáždit skupinku spolehlivých zvědů, kteří by do unijní armády verbovali nové brance.
Po válce se začala věnovat aktivismu. Dožadovala se zrušení otroctví, potlačení rasismu a přiznání volebního práva ženám. Na sklonku života otevřela, s pomocí místního černošského kostela, domov pro staré a nemajetné černochy. Brzy se do tohoto zařízení nastěhovala sama. Zemřela v roce 1913 na zápal plic.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Harriet Tubman
Allthatsinteresting.com: Beyond The Underground Railroad: Harriet Tubman’s Journey From Slave To Spy To Historical Icon
Škola líčení: Vizážistka Diana Vitikačová vysvětluje, jak předejít nejčastějším chybám v líčení
