Pocházím ze silně věřící rodiny. Jsem pod neustálým drobnohledem a matka strká čumák do věcí, do kterých nemusí. Teď nejvíc do mého intimního života. Prý se nesmím se svým partnerem Martinem (24) vyspat dřív, než budeme svoji. Blbé je, že my se do svatby neženeme a já už dávno nejsem panna. Až to máti zjistí, asi ji klepne.
Rodiče neví, že vedu sexuální život
Přiznám se, že nesdílím víru svých rodičů. Matka i otec jsou křesťané, kteří mají víru na prvním místě. Do kostela či ke zpovědi chodím jenom proto, aby byl doma klid. Ve skrytu duše jsem někdo jiný. Dřímá ve mně rebel a člověk, kterému je víra ukradená. Dalo by se říct, že vedu dvojí život.
Doma jsem ušlechtilá křesťanka, která věří v Ježíše Krista. Jakmile ale vytáhnu paty z baráku, vynoří se mé pravé já. Chodím do hospody, kde se občas napiju alkoholu nebo si zapálím cigaretu. Kdyby to naši tušili, brali by to jako veliký hřích. Ze všeho nejvíc by je ale asi pohoršilo zjištění, že se svým přítelem Martinem vedu sexuální život.
Chodíme spolu dva roky a rodiče si pořád myslí, že jsem panna. I když u nás Martin občas přespí, musí spát v jiném pokoji. My pak k sobě v noci tajně přelézáme a děláme to, co je před svatbou zakázané a hříšné. Milujeme se! I když naše víra říká, že předmanželský sex je nepřípustný…
Přítel chce, abych se rodičům postavila
První rok mě ta hra na schovávanou bavila. Vnímala jsem to jako adrenalin. Martin nic nenamítal. Věděl, jací rodiče jsou a zbytečně je nedráždil. Jenže žít takhle věčně? To se nedá. Nedávno jsem se snažila s matkou otevřít téma sexu, ale byla to chyba. Začala hned jančit a vyvádět. „Doufám, že spolu nesouložíte, když nejste manželé,“ řekla s odporem, jako kdyby to snad bylo sprosté slovo.
Z jejího výrazu jsem pochopila, že nemá cenu cokoliv jí říkat. Nevím ovšem, co s tím. My se s Martin brát nechceme. Důvodů je hned několik. Jsme mladí a náš vztah trvá teprve dva roky. Ani jeden z nás nevidí důvod, proč uzavírat sňatek.
Sexuální život ale musíme před mými rodiči tajit. Martin do toho poslední dobou hodně šťourá a chce, abych se rodičům postavila. Abych jim řekla, že nejsem věřící a vedu jiný život. Takový, jaký vyhovuje mně. Jemu se to lehce řekne. Nechápe, co to s našima udělá. Věřím tomu, že jsou schopni mě zcela odsoudit. Nebo ještě hůř, zamknout mě doma a pokusit se o spásu mé duše…
Ráda bych žila podle sebe
V něčem ale má Martin pravdu. Proč si musím hrát na někoho, kým nejsem? Mám to dělat jenom proto, aby byli naši spokojeni? Koneckonců, mně taky nevyhovuje, že jsou věřící. Ale respektuji to. Bylo to jejich vnitřní rozhodnutí nebo tak něco. Nemůžu za to, že jsem jiná a věřím v jiné hodnoty. Nejraději bych se od nich odstěhovala a žila podle sebe.
Zatím na to ale nemám srdce, protože jsou to mí rodiče a já k nim jistý respekt mám. Jen je škoda, že mě nenechají volně dýchat a víru mi cpou horem i dolem. Mohu teď jen doufat, že to se mnou Martin ustojí a nepošle mě k šípku.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Cukrářka Helena Fléglová: Češi na dezertech šetří, na svatbě za půl milionu chtějí sladké do 10 tisíc korun
