Slované milovali jídlo. A vždy si našli důvod, proč se dobře najíst. Ať už šlo o oslavu po sklizni, nebo vzpomínku na členy rodiny, kteří již byli na onom světě. Neodbývali se však ani během běžných dnů. A co bylo nejdůležitější – nikdy nesměl dojít alkohol.
Země mlékem a strdím oplývající? Spíše pivem…
Vášeň pro zlatavý mok je u nás mnohem starší, než by se mohlo zdát. Třeba naši polští sousedé neznali víno ani olivový olej, zato uměli uvařit pivo ze žita, pšenice, ječmene či špaldy. Chmel se začal přidávat do piva až později. A že to bylo dobré rozhodnutí. Předtím se tento nápoj rychle kazil, postrádal dnes již neodmyslitelnou hořkost, a hlavně, měl v sobě méně alkoholu.
Samotné slovo pivo pochází z praslovanského piti, což znamená jednoduše pít. Pivo se pilo každodenně a bez věkového omezení. Kdo chtěl zažít „větší srandu“, sáhl po medovině. Ta byla mnohem silnější.
Kromě alkoholických nápojů se pila samozřejmě voda a třeba také březová míza. Sklízela se brzy na jaře. Do stromu se udělal asi čtyřcentimetrový řez. Z jednoho statného kmene bylo možné vytěžit až 15 litrů mízy. Kromě skvělé chuti byla tato tekutina ceněna i pro své léčivé účinky. Co se týče bylin, nejčastěji se dělaly odvary z máty a kopřivy.
Slované jedli maso spíše výjimečně
Byli především zemědělci, jejich stoly se pod masitými pokrmy prohýbaly jen sporadicky. Lovili totiž velmi zřídka. Základem jejich stravy byla zelenina, krupice, mléčné výrobky a ryby, stejně jako rostliny a houby nalezené v lesích. Při archeologických vykopávkách se kosti ze zvěřiny našly jen poskrovnu, častější byly kosterní pozůstatky hospodářských zvířat.
Maso tedy patřilo mezi lepší, sváteční jídla. Často se skladovala jeho sušená verze. Udilo se studeným (do 30 stupňů) a teplým kouřem (do 80 stupňů). Výsledné produkty tak měly rozmanité chutě a odlišnou trvanlivost.
Tajemství připáleného jídla starých Slovanů
Neustálý přístup k mléku znamenal, že Slované začali vyrábět sýr již v raném středověku. Kromě toho se pilo podmáslí a syrovátka. Vedly ale rostlinné produkty, čili obiloviny, luštěniny, mrkev, okurky, zelí, cibule, kopr a tuřín. Denně se také jedl chléb, koláče a různé polévky z jednoho hrnce.
Většina teplých jídel měla pravděpodobně polotekutou konzistenci. Nechyběly ani nudle, kroupy a houby. Odkud ale archeologové takové informace berou? Složení dobových pokrmů lze skvěle zjistit ze zbytků připálených jídel…
Kdo chtěl mlsat, mohl si vzít jablko, hrušku či švestku. Jídlo samozřejmě působilo na chrup našich předků, často museli bojovat se zubním kazem. To platilo zejména u těch, kteří žili ve větších osadách a na přístupnějších místech. Tam byla větší spotřeba medu a ovoce. Když někdo bydlel na samotě a všechno si připravoval vlastními silami, častokrát se k těmto pochutinám nedostal. U něj ale zase docházelo k většímu opotřebování zubů ze špatně namleté mouky. Každý způsob života tak měl své pro a proti.
Zdroje informací:
Wikipedia.org: Slované
Ciekawostkihistoryczne.pl: Co jedli i pili Słowianie?
Cukrářka Helena Fléglová: Češi na dezertech šetří, na svatbě za půl milionu chtějí sladké do 10 tisíc korun
