Jak zvládnout smutné období? Vybrečte se a hlavně všechno odžijte

Ztráta zaměstnání nebo blízkého člověka, zklamání v lásce, autohavárie, nemoc… Klacků, které nám život hází pod nohy, může být spousta. Emoce, jež probouzejí, se navíc často snažíme potlačovat, ať už sklenkou vína, cigaretou, nějakým tím medikamentem nebo něčím ostřejším. Všichni ale víme, že toto správná cesta není. Jak se tedy se smutkem vyrovnat a zpracovat ho?

Pocit bezmoci a marnosti

Smutek je opakem radosti, jednou z emocí, stavem nálady souvisejícím se ztrátou či koncem něčeho, co určitou dobu bylo součástí našich životů. Může jít o odchod blízkého člověka, konec vztahu, přátelství, úmrtí domácího mazlíčka či cokoli jiného. Emoce, které tato ztráta probouzí, mají několik fází. Tou první je pocit bezmoci, marnosti a beznaděje. V závislosti na situaci se obracíte do svého nitra. Dostavit se může i sebeobviňování (co by bylo, kdyby…) následované fází zloby, hněvu či vzteku.

Zároveň je třeba si uvědomit, že pokud si smutek správně neodžijete, může se proměnit v trauma, které bolest nejenom znásobí, ale ještě ji v nitru „uzamkne“. Vědomé neprožití smutku se přitom může projevit okamžitě, nebo až po několika měsících či letech.

Jak se zbavit smutku? Nezůstávejte sami. Vyhledávejte blízkost přátel a dovolte jim, aby vám pomohli. Dopřávejte si dostatek pohybu na čerstvém vzduchu, choďte na dlouhé procházky. Zkuste meditaci. Počítejte s tím, že to nepůjde tak rychle. Smutek s vámi nějakou dobu zůstane. Pokuste se naladit optimisticky. Věřte, že ztracenou radost brzy najdete a opět budete žít plnohodnotným způsobem života.

Pocítíte ho tak, že „nejste ve své kůži“. Nedokážete se radovat, necítíte emoce, jste apatičtí a jakoby oddělení od reálného světa. Černé scénáře pak zmiňují propuknutí závislostí a sebepoškozování. Neodžitý smutek ale také přináší onemocnění plic a tlustého střeva.

Všimněte si, že když jste smutní, pociťujete nesnesitelnou tíži na hrudi a špatně se vám dýchá. Co konkrétně ztratíte, v samotném způsobu prožívání smutku nehraje roli. Nejde tedy ani tak o původ smutku, nýbrž o prožitek samotný.

Vybrečte se!

Smutek mívá různou intenzitu, která většinou závisí na míře traumatu a způsobu jeho zpracování. A během života vás zřejmě potká mnohokrát. Těch zásadních okamžiků ale bude jen několik. Právě s nimi je důležité umět pracovat.

V první řadě si uvědomte, že to, co se stalo, nezměníte ani nezvrátíte. Tím byste jen obcházeli realitu a vytvářeli falešnou iluzi. Stejně tak se nesnažte sami sebe přesvědčovat, že máte radost ze života, když tomu tak není.

Smutek nepopírejte Chce se vám brečet? Udělejte to. Pláč je úlevný a očistný. Tělo zbavuje toxinů a snižuje hladinu stresu.

Vnitřní pocity nelze popírat. Tím byste si jen zadělávali na další problémy. Proto smutek nepopírejte a nechte volný průchod emocím a pocitům, které ho doprovázejí.

Potřebujete se vybrečet? Vypovídat se? Udělejte to! Pokud chcete emoci zpracovat, musíte jí dovolit fyzicky se projevit. Nedusit v sobě. A jak účinněji projevit smutek než právě pláčem? Není ovšem vhodné oživovat vzpomínky a emoce, to by trauma mohlo ještě více prohloubit.

Součástí léčebného procesu by měla být cesta ke znovunalezení radosti: v běžných věcech, maličkostech, v přírodě, v sobě samých. Pokud vytrváte, určitě ji zase najdete.

Kdy se obrátit na odborníka? S menšími traumaty si většinou poradíte sami. Ty závažnější a hlubší ale většinou vyžadují přístup zkušeného profesionála. Nestyďte se obrátit o pomoc. Je to zcela přirozený proces vedoucí k uzdravení a návratu do normálního života bez smutku. Mnohdy se navíc jedná o rychlejší a bezpečnější cestu, za niž vám vaše tělo i duše poděkují. Vyberte si takového odborníka, k němuž budete cítit důvěru a bude vám po všech stránkách vyhovovat.