Můj manžel Hynek zemřel nešťastnou náhodou. Šárce bylo sedm let, když přišla o jednu ze svých životních jistot. Zůstaly jsme ze dne na den jen my dvě. Průběžně jsem vnímala, jak jí chybí otec. Jeho roli jsem nikdy nedokázala zastat. Teď je jí čtyřiadvacet a našla si staršího muže, o kterém si myslí, že ho miluje. Já to vidím tak, že v něm hledá spíše tatínka a vztah se jí chystám rozumně rozmluvit.
Dceři celý život chyběl otec
Nebylo to lehké ani pro jednu z nás. Mně umřel manžel, milovaná osoba a životní parťák. Šárce zase tatínek, veliký vzor a ochránce. Po smrti manžela jsme společně docházely k psychologovi. Byla příliš malá na to, aby se s tím poprala sama. Odborná pomoc byla jediná záchrana, jak její raněnou dušičku zachránit.
Po dvou letech se zdálo, že došlo k částečnému smíření a z dcery se zase stala usměvavá holka. Já se rozhodla, že se mužům otevřu. Byla jsem připravená, že když se nějaký rozumný objeví, dám mu šanci. Bohužel mi za ty roky žádný vztah nevyšel. Většinou nesla vinu právě Šárka. V každém muži hned hledala otce.
Velmi se na daného muže fixovala a dělala si z něj tatínka. To málokterý z nich ocenil a raději utekl dřív, než by bylo pozdě. Po čase jsem to vzdala a zaměřila se jen na Šárku. Na to, aby nestrádala. Podporovala jsem ji ve sportu a umění, které ji tolik zajímalo. Říkala jsem si, že vlastně chlapa ani nepotřebujeme.
Našla si staršího muže
Občas jsem čelila otázkám, proč nemá žádného tatínka. V určitém věku jsem s ní mohla jednat na rovinu. Nic jsem nezastírala a přiznala se, že jediný, koho jsem kdy milovala, byl právě Hynek. Tvářila se, že to chápe a je s takovou odpovědí spokojená.
Roky plynuly a z malé holčičky se stala dospělá žena. Odstěhovala se, když jí bylo dvacet. Věřila jsem, že jsem ji do života dobře připravila a bude schopna čelit všem nástrahám. Teď si tím tak jistá nejsem. Před rokem se mi svěřila, že je zamilovaná. Mluvila o jakémsi Bořkovi. O jeho moudrosti a laskavosti. A mě velmi zajímalo, kdo to vlastně je. Nikdy mě nenapadlo zeptat se, jak je vlastně starý.
Předpokládala jsem, že půjde o někoho v jejím věku. Šok přišel, když mi ho Šárka přišla představit. Přede mnou stál muž starší než já. Bořkovi je 55 let. Na první pohled je Hynkovi snad i podobný. Má totožný smysl pro humor, zajímá se o stejné věci. Není pochyb o tom, že má Šárku rád. Jen si myslím, že z její strany je to jinak, než si připouští.
Bojím se, že pořád hledá tátu
Usoudila jsem, že v Bořkovi vidí spíše tátu, který jí tolik let chyběl. Ona sice mluví o lásce a jakémsi propojení, ale podle mě se mýlí. Vidím, jak se na něj dívá, jak s ním mluví. Má v něm vzor, u kterého hledá odpovědi. Nechtěla jsem být ta, která jí lásku nepřeje, takže mlčím. Už to ale asi moc dlouho nevydržím.
Musím Šárce otevřít oči, protože jí běží čas. Je škoda, aby ztrácela roky s někým, koho nemiluje jako partnera, ale jako tátu. Zamýšlím, že si o tom nejprve promluvím s Bořkem. A ujistím se, že to s ní myslí opravdu vážně. Nerada bych, aby zažila další zklamání a zlomené srdce. Chci pro ni jen to nejlepší.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Cukrářka Helena Fléglová: Češi na dezertech šetří, na svatbě za půl milionu chtějí sladké do 10 tisíc korun
