Herečka Lucie Zedníčková aktuálně připravuje v pražském Divadle U Hasičů komedii Ať žije Bouchon! Osmnáctiletá dcera Amélie, kterou můžeme znát ze seriálů 1. MISE nebo Sestřičky Modrý kód, se ale s maminkou na jevišti jen tak neobjeví. Studentka francouzského gymnázia zatím podle Lucie nemá dostatečné vzdělání na to, aby mohla hrát divadlo.
S dcerou ale jinak Lucie nachází mnoho podobných vlastností. „Ona mi zrcadlí to, co na sobě nemusím. Jsem hrozný chaotik. Uklízím, ale jsou to spíše takové uklízecí záchvaty. Mám ve svých věcech hrozný binec, ale já se v nich vyznám,“ vysvětluje Lucie v našem rozhovoru.
Lucie Zedníčková je producentkou divadelní hry
Je vaše nová hra Ať žije Bouchon! o politice? Šťouráte do dotací?
Kdepak, to pouze okrajově. Je to situační crazy komedie. Je to spíše záminka k tomu humoru, který z představení vyplývá.
Co je to ten Bouchon? Vyhledávač Google uvádí, že jde o zátku od šampaňského.
Francouzsky neumím, ale v našem podání je to název malého městečka ve Francii.
Kostýmy k této hře vytvářela módní návrhářka Martina Pipková Loudová. Proč právě ona?
Já sama v představení nehraji, jen ho produkuji. Módní návrhář měl v tomto případě vystihnout podstatu postav, které v komedii vystupují, a to Martina zvládla skvěle. Návrhář musí znát scénář, aby věděl, na jaké postavy kostýmy šije. Je to crazy komedie, ale hercům to moc sluší. Chtěla jsem od Martiny jednotný styl, aby to mělo řád, ale zároveň je v tom velká hravost a ztřeštěnost. Určitě to není na běžné nošení, je to kostým do divadelní hry. Vypadá to střízlivěji, ale doplňky udělají skvělou službu. Kostýmy zkrátka rezonují s obsahem té hry.
Lucie Zedníčková o dceři Amélii
Jak se daří vaší krásné dceři Amélii?
Ta se má skvěle. Aktuálně má před tanečními soutěžemi, takže tvrdě trénuje. Chodí na gymnázium a má toho hodně. Dodělává si také autoškolu, tak snad bude mít brzy řidičák.
Pozorujete na Amélii nějaké svoje vlastnosti?
Určitě ano! Ona mi zrcadlí to, co na sobě nemusím. Jsem hrozný chaotik. Uklízím, ale jsou to spíše takové uklízecí záchvaty. Mám ve svých věcech hrozný binec, ale já se v nich vyznám. Amélie to má stejně. Má stejné záchvaty, občas si ten pokoj vypígluje k dokonalosti. Naklidí si, vypere, vytře.
Četla jsem, že to je znak inteligentních lidí.
Tak to jsme všechny prudce inteligentní, to je dobře! Myslím, že to má stejně spousta lidí. Vidím hodně vlastností, které máme stejné. Je to má dcera a je logické, že toho máme společného víc. Občas mi zavolá, abych jí do města něco přivezla, a popisuje mi to tak, že ta věc leží v druhém šuplíku pod časopisem a pod dalšími věcmi. Ví přesně, kde to je. V tom hrozném binci mi přesně popíše, kde to má. Obdivuji ji, ale mám to úplně stejně. Dokonce se mi stává, že když uklidím, tak nemůžu nic najít.
Zahrajete si spolu někdy v divadle? Amélie je také herečkou.
Ona točí, ale k divadlu zatím přístup nemá, protože žádnou hereckou školu nestuduje. Nevím, kdo by ji obsadil, když není vystudovanou herečkou. Aktuálně je na francouzském gymnáziu. V televizi vidět působí, ale profesí zatím herečka není. Možná půjde na DAMU, ale uvidíme, jak se rozhodne. Doufám, že si společně zahrajeme, ale to je zatím hudba budoucnosti. V dohledné době to asi možné nebude.
Škola líčení: Vizážistka Diana Vitikačová vysvětluje, jak předejít nejčastějším chybám v líčení
