Jsem mateřský typ, celý svůj život jsem si přála mít rodinu, hodného manžela a nejméně dvě děti. Je to jako se všemi mými sny, tedy docela náročné. Můj manžel Hynek (30) je hodný, doma mi pomáhá, ale děti mi dávají pořádně zabrat.
Svoji holčičku miluji
Před čtyřmi lety se nám narodila Šarlotka. Je to úžasná malá princezna, kterou jsem jsem si hned zamilovala. Vždy jsem si moc přála holčičku a narození Šarloty byl můj splněný sen. Rodičovskou dovolenou jsem si s ní užívala. Byla velmi hodné děťátko, skoro ani nezabrečela. A když už, tak jenom proto, že měla hlad.
Chodily jsme spolu do dětských koutků, kaváren i na nákupy. Jak já milovala, když jsem jí mohla koupit nějaké pěkné oblečení. Všechen svůj čas jsem věnovala jí, jejím zálibám a koníčkům. Lidé z mého okolí mi tehdy říkali, že ji moc rozmazluji. Ale já chtěla Šarlotce dokázat, že ji miluji celým svým srdcem.
Na sourozence se těšila
Před rokem a půl jsem zjistila, že s Hynkem čekám nový přírůstek do rodiny. Když jsme to Šarlotce oznamovali, byla nadšená, na nového sourozence se začala velmi těšit. A já si naivně říkala, že všechno půjde jako po másle. Šarlotka kreslila obrázky miminka a bylo to moc dojemné.
Zlom nastal, když jsme si Cedrika přivezli z nemocnice. Místo toho, aby byla Šarlotka nadšená, najednou vypadala velmi zklamaně. Ani si ho nechtěla pochovat. „Já si přála sestřičku, nechci mít bráchu. Nemůžeme ho vyměnit?“ řekla mi, když jsem se jí ptala, co se děje. Od toho momentu se všechno začalo kazit.
Nevím si s ní rady
Jakmile Šarlotka zjistila, že Cedrikovi věnuji víc pozornosti než jí, začala velmi žárlit. Když malý plakal, nenechala mě ho ani přebalit. Pořád za mnou chodila, že něco potřebuje, a já jsem se nemohla věnovat Cedrikovi. Bylo mi jasné, že musím nějak zakročit, ale nevěděla jsem jak. Řekla jsem si, že tomu dám čas. Trochu se to zlepšilo, ale pořád to není dobré.
Cedrik je už pohyblivější a vnímavější a někdy se stane, že si s Šarlotkou nesednou. Hrají si spolu a když Cedrik udělá Šarlotce něco, co se jí nelíbí, ona na něj hned vyletí. Nedávno jsem viděla, jak mu dala facku. Ihned jsem jí řekla, ať toho nechá, že je to špatné. Ale i tak se bojím, že by se to mohlo opakovat. Nevím si s ní rady. Co mám udělat, aby svého brášku přijala?
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Cukrářka Helena Fléglová: Češi na dezertech šetří, na svatbě za půl milionu chtějí sladké do 10 tisíc korun
