Stephen Hawking, Elon Musk a další vědci či nadšenci už dlouho tvrdí, že pokud chceme jako lidstvo přežít, je nutné opustit Zemi a přestěhovat se. Buď na jinou planetu nebo na moderní vesmírnou stanici, které se říká O’Neillův válec. Jak by fungoval?
Země je vyčerpaná. Trápí ji globální oteplování, přelidnění a znečištění. Na tyto problémy upozorňovali už odborníci v polovině minulého století. Varovali, že jednoho dne se stane neobyvatelnou. Přišli proto s několika záložními plány, jak naši civilizaci zachránit. Jedním z nich je O’Neillova kolonie, kterou navrhl fyzik Gerard K. O’Neill ve své knize The High Frontier: Human Colonies in Space z roku 1976.
Myšlenka vesmírné stanice je jednoduchá. Měla by mít tvar válce o průměru asi 6,5 km a 26 km na délku. Aby byla vhodná pro život, musela by mít gravitaci, vodu a dýchatelnou atmosféru. To by podle vědců neměl být problém.
O’Neillův válec neboli cylindr
Gravitace by se vytvořila pomocí dostředivé síly, jež by se projevila pravidelnou rotací stroje kolem své osy. Aby byla konstrukce stabilnější a zůstala na tzv. Lagrangeově bodě, aniž by byla vtažena na oběžnou dráhu Země nebo Měsíce, bylo by nutné ji spojit ještě s jedním válcem.
Atmosféra by byla uměle vyrobena z kyslíku a dusíku, sluneční světlo by pronikalo okny s odklopnými zrcadly, což by napodobovalo přirozený úhel hvězdy. Tak by byla nasimulována noc, roční období a kontrolovala by se teplota.
Na palubě vesmírné stanice by byly hory, nížiny, potoky i jezera. Lidé by se pohybovali na kole nebo pomocí lanovek. Odborníci počítali s tím, že nový domov by byl zcela soběstačný. Voda by se získávala z ledových komet, jídlo by se pěstovalo v zahradách a odpad by byl recyklovatelný.
Osídlení vesmíru
Myšlenka vytvořit O’Neillův válec je stále aktuální. Modely ale naznačovaly, že by jeho výstavba byla velmi nákladná. Vědci z Rochesterské univerzity proto projekt upravili. Přišli s návrhem osídlit asteroidy.
„V naší Sluneční soustavě je jich asi 1000 větších než 1,5 kilometru,” říká profesor fyziky Adam Frank. „Všechny mohou poskytnout rychlejší, levnější a efektivnější cestu k vytvoření vesmírných měst. Mají ale jednu nevýhodu. Nejsou tak pevné, aby zvládly rotaci, jíž by se vytvořila pozemská gravitace. Pokud by se ale tato hromada suti obalila síťovým vakem z uhlíkových vláken, problém by byl vyřešen.”
Pak by se začalo s budováním města. To by prý mohlo dosáhnout velikosti Manhattanu. „Asteroid o průměru několika fotbalových hřišť by poskytl obytnou plochu asi 56,9 kilometrů čtverečních,“ říká Frank a doplňuje, že technologie ke stavbě tohoto typu O’Neillova válce již známe a neporušují žádné fyzikální zákony.
Zdroje:
www.rochester.edu, www.whatifshow.com, www.en.wikipedia.org
