Kdyby existovala soutěž o nejlepšího predátora světa, kdo by ji vyhrál? Tuto otázku si položili vědci z Princetonské univerzity a porovnali žijící i vyhynulé tvory, kteří kdy obývali naši planetu. Zjistili, že první příčku by s přehledem obsadil žralok, jenž dokázal sníst 8 metrů dlouhou velrybu.
www.science.org, www.cs.wikipedia.org, www.vosveteit.zoznam.sk
Jeho jméno zní Carcharocles megalodon neboli Velký zub. Tohoto 18 až 20 metrů dlouhého tvora byste rozhodně potkat nechtěli. Vcucnul by vás jako jednohubku a s největší pravděpodobností by si ani nevšiml, že něco snědl. Čelist tohoto masivního žraloka totiž dosahovala délky tří metrů a dokázala vyvinout při skousnutí sílu přes 10 tun. Byla osázená robustními zuby v pěti řadách. Měly pravidelný trojúhelníkový tvar a byly až 18 cm dlouhé.
Megalodoni žili před asi 23 až 3,6 miliony lety od raného miocénu do pliocénu. Měli výrazný vliv na složení mořských společenstev. Na základě nalezených fosilií bylo potvrzeno, že obývali všechny tehdejší oceány, v nichž lovili velryby, ploutvonožce a velké druhy želv.
Megalodon
Obří velikost tohoto pravěkého žraloka mohla být způsobena klimatickými podmínkami, množstvím kořisti nebo jeho schopností mezotermie. I přesto, že byl studenokrevným živočichem, jeho tělo mělo vyšší teplotu než okolní voda. To mu umožňovalo rychleji plavat a efektivněji lovit.
Podle výzkumu odborníků z University of Curych měl megalodon objem žaludku až 10 tisíc litrů. Pokud se se svou hmotností kolem 60 tun pohyboval rychlostí kolem 1,4 metrů za sekundu, musel denně zkonzumovat 98 tisíc kalorií. Výpočty ale ukázaly, že po snědení devítimetrové kosatky vydržel bez jídla až dva měsíce.
To, že se dokázal živit tvory, kteří byli téměř stejně velcí jako on, dokazuje, že nebyl jen vrcholovým predátorem, ale super-vrcholovým predátorem, jenž stál na vrcholu potravního žebříčku po celou dobu, kdy existoval.
Žije obří žralok?
Řada nadšenců tvrdí, že by megalodon mohl stále brázdit hladiny moří a oceánů. Vědci ale s tímto tvrzením nesouhlasí. Opírají se především o stáří fosilizovaných zubů, z nichž žádný nebyl mladší 3,5 miliony let. Je také nemožné, aby nebyl nikdy spatřen v blízkosti své kořisti, která se pohybovala v oblastech teplých pobřežních vod.
Jeho velikost se mu stala osudným. Během pliocénu totiž vyhynulo 36 % mořských druhů a obří paryba začala trpět nedostatkem potravy. Objevila se také konkurence v podobě dravých kosatek a žraloků bílých. Ti byli mnohem mrštnější a rychlejší. Odborníci tedy odhadují, že Velký zub vyhynul před 3,6 miliony lety.
