V lednu televize Nova avizovala, že se Zdeňkem Pohlreichem rozjíždí natáčení Pohlreichova souboje restaurací, po dvou měsících už diváci mohou sledovat, jak si vedlo vybraných 12 podniků různého zaměření v souboji, který je s trochou nadsázky takovým Masterchefem pro profíky.
Podobný švih a tah na bránu, jaký muselo mít natáčení, má i střih jednotlivých epizod, v nichž se postupně odehraje šest duelů restaurací s podobným konceptem. A pak další vyřazovací boj, až zbude ta nejlepší restaurace z nejlepších. Alespoň podle prvního dílu, v němž spolu zabojovaly dvě zájezdní restaurace dělající čest české kuchyni – kutnohorská Na Pašince a strakonický Zájezdní hostinec U Jiskrů.
Oba rodinné podniky Zdeňka Pohlreicha naprosto nadchly, oba vlastní a vedou kuchařští mazáci se zahraniční zkušeností. V obou vaří dokonale, servis mají více než slušný, oba týmy s přehledem zvládly obsloužit třicítku Pohlreichových náročných hostů za dvě hodiny od předkrmu po dezert. A ta poctivá česká jídla. Bože, i na obrazovce vypadala tak skvěle, že byste se do Kutné Hory nebo Strakonic hned rozjeli najíst.
Ani Pohlreich se neudržel a vrátil se ke svému říznému slovníku, jakkoliv je jeho současná mise příjemně uhlazenější než ty dřívější: „Tak tohle je český až do prd***,“ prohlásil u ochutnávání nadšeně a s uznáním. Na Pašince si pro jeho hosty připravili grilovaná kachní jatýrka, vepřovou pečínku, candáta s čočkovým salátem, smažené bramborové knedlíky a dva typicky české dezerty. U Jiskrů si kromě dezertů připravili tak trochu chlapské menu: býčí žlázy, dršťky s jelítkovými kroketami či bůček s červeným zelím.
Dokonalost sama? Téměř, ale ne tak docela. Kde má jedno z hlavních slov lidský faktor, je vždy prostor na prohřešek. Drobné uklouznutí Pohlreich u obou podniků objevil díky malé záludnosti – do obou vyslali na výzvědy náročný až otravný pár hostů s kamerkou a mikrofonem ve chvíli, kdy tam nebyli majitelé. Na Pašince ho nemile překvapili, když jako bezmasé jídlo nabízeli torteliny, ty by v konceptu ryze české hospody neměly mít místo ani jako varianta pro vegetariány.
U Jiskrů se pro změnu nechala obsluha natolik vyprovokovat náročnými požadavky nastrčené dámy, že ta ke svému úžasu nedostala kávu s bezlaktózovým mlékem prostě proto, že tu ‚na mandlích přes veškerou snahu nenašli bradavky‘. „Servis je strašně důležitá věc a asi dneska víc než cokoliv jinýho. Hromada lidí už umí vařit slušně,“ uzavřel to Pohlreich s tím, že číšník se nikdy nesmí nechat vyprovokovat, host je host.
Rozhodl souboj v kuchyni Next Dooru
Na domácím hřišti si hostince s českou kuchyní vedly naprosto skvěle, vše ostatní bylo zapomenuto, a v kuchyni Pohlreichova pražského podniku Next Door stály oba kuchařské týmy opět na startovní čáře dostihu, který rozhodl, kdo je lepší. Přestože šlo o souboj, oba týmy byly nuceny i spolupracovat, protože Pohlreich trval na tom, že se musí obsloužit vždy celý stůl najednou, ať si jeho osazenstvo objednalo z menu hostince na Pašince nebo od Jiskrů. Takže bojovali každý sám za sebe, přesto bok po boku, s Pohlreichem jako drábem za zády. Ten si to užíval, přestože v sázce byla čest jeho restaurace. Nebo právě proto.
Bylo to těsné. Jednoznační profíci na obou stranách, přesto jedem z týmů lépe ustál tlak, který s sebou neslo jak natáčení, tak plná restaurace hladových hostů i touha být (nej)lepší a ukázat se. Podle Zdeňka Pohlreicha to lépe zvládl tým hostince Na Pašince, přestože nemá jasně daného šéfkuchaře. Už proto, že Jiskrovci několikrát nestíhali a musel na ně čekat servis, dokonce by jednou pustili z kuchyně syrovou rybu.
Co bylo podle Pohlreicha nejlepší?
„Mně na tom strašně bavila jedna věc: mně se hrozně líbilo, že se tam v rámci natáčení několikrát objevil takovej ten symbol výměny dresů po fotbalovým zápasu. Když to skončilo, tak si ty kluci dali navzájem ochutnat to svoje jídlo, což mně přišlo úplně fenomenální,“ uvedl Zdeněk Pohlreich pro iDNES.cz. Prostě ho nadchlo, že místo naštvanosti, že někdo vyhrál nebo prohrál. Zvítězila u nich profesionalita a zvědavost.
„Takoví to vnitřní kamarádství v tý industrii, kde ty lidi všichni chápou, že jsou na jedný lodi. Všichni znají tu práci skrz naskrz a jsou prostě jenom zvědavý na to, jak to dělá ten jejich kolega. Tohle byla věc, kterou si budu dlouho pamatovat,“ uvedl Pohlreich, který se jinak jen tak nedojme.
Protože přesně takhle to podle něj funguje všude na světě: „Kuchaři chodí jíst ke svým kolegům, dívat se, jak to kdo dělá. Což je skvělý, protože podle mého názoru to je věc, která tady nikdy nebývala. A to, že se to odehrálo bez jakýhokoliv scénáře naprosto spontánně, tak to pro mě byl opravdu highlight celýho natáčení.“ Jo, už podle prvního svižného dílu protkaného z gruntu českou kuchyní to vypadá, že časy v našich hospodách se konečně mění.
