Papoušci toho umí daleko více, než si lidé obvykle myslí – díky značně rozvinutému mozku totiž dokážou řešit poměrně složité problémy. Vytváří si také rozvinuté sociální vazby, a aby si ukrátili dlouhou chvíli, vymýšlejí občas hry, které mohou jejich majitele nezřídka dohánět i k zoufalství.
Bohužel papoušci také často trpí poruchami chování, které v mnohých symptomech připomínají lidské deprese. Poruchy se u papoušků projevují stereotypními pohyby, apatií, anorexií nebo naopak sklony k obezitě. Relativně časté jsou u nich i sebezraňující tendence, obvykle si vyškubávají vlastní peří.
Pohled na takové ptačí pacienty je pak velice smutný a veterinární lékaři obvykle nemají mnoho možností pro účinnou terapii. Léčba těchto poruch spočívá především v ošetření poranění a snaze o maximální zlepšení životních a sociálních podmínek, navíc bývá velmi velmi zdlouhavá. Co je však příčinou těchto poruch, to prozatím zůstávalo obestřeno tajemstvím.
Čeští vědci pomohli problém rozkrýt
Pravděpodobné příčiny uvedených poruch chování u inteligentních opeřenců odhalila nová studie publikovaná ve vědeckém časopise Proceedings of the Royal Society B, na níž se významně podíleli pracovníci z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze. Za sebepoškozováním či apatií papoušků je odpovědná evoluční ztráta genu CNR2, který reguluje záněty v mozku. I slabá infekce tak může ovlivnit emoční vyladění, v němž ptáci vyhodnocují podněty ze svého okolí.
„Naše výsledky naznačují, že papoušci mají naneštěstí k depresím vrozené sklony. Spouštěčem by mohla být i relativně slabá infekce nebo výraznější změna prostředí či potravy ovlivňující složení střevní mikrobioty – takováto změna může spustit zánětlivé změny, které pak ovlivní vyladění, ve kterém ptáci vyhodnocují podněty ze svého okolí. Zánět, který je toho příčinou přitom nemusí být nijak silný – žádné dramatické imunopatologie. Kvůli ztrátě genu pro CNR2 mohou mít papoušci problém regulovat právě jen slabé výkyvy v imunitě, které ostatní druhy snadno vyváží,“ vysvětluje Michal Vinkler, vedoucí projektu z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze.
Papoušek si dokonce vyrábí nástroje, aby se dostal k oříškům:
Zatím zůstává otázkou, zda bude mít toto zjištění do budoucna praktický význam pro léčbu depresivních poruch u ptačích pacientů, případně přínos pro výzkum psychologických poruch obecně. Z výše uvedeného je ovšem zcela zřejmé, že papouškům nedělají dobře výraznější změny prostředí či potravy – a mohou mít zdravotní následky – majitel či chovatel by si toho měl být vědom.
Pro vědce pak je přínosem i praktické zjištění, že moderní výzkum rozmanitosti v genomech zvířat může ukázat překvapivé souvislosti i u druhů, které tradiční biomedicínský výzkum zcela opomíjí.
A podrobnější vědecké vysvětlení?
Ptáci, a tedy i papoušci, mají ve srovnání s jinými obratlovci spíše malé a kompaktní genomy, tedy soubory všech genů, které si obvykle konzervativně zachovávají svou strukturu. Papoušci jsou ovšem v tomto směru trochu výjimkou, protože během evoluce došlo v jejich genomech k řadě přestaveb, které jednotlivými geny značně zamíchaly.
A právě výzkumná skupina z katedry zoologie Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy nedávno zjistila, že při těchto přestavbách ztratili papoušci také jeden z klíčových genů regulujících interakce mezi imunitním systémem a nervovou soustavou. Konkrétně kanabinoidní receptor druhého typu (CNR2). V již zmíněném článku v prestižním biologickém časopise Proceedings of the Royal Society B přinášejí důkazy o tom, že by tato ztráta mohla u papoušků zvyšovat citlivost k neurologickému zánětu.
„V případě chybné regulace výměny signálů mezi imunitou a mozkem může mít i slabý zánět významný vliv na vnímání podnětů z prostředí. Zdá se, že právě u předků současných papoušků došlo v důsledku ztráty genu pro kanabinoidní receptor druhého typu k takovéto dysregulaci, která může ovlivňovat i jejich chování,“ uvedl vedoucí projektu Michal Vinkler.
Výzkum – na němž se kromě zaměstnanců a studentů Přírodovědecké fakulty UK podíleli spolupracovníci z Evropské laboratoře molekulární biologie (EMBL), Ústavu molekulární genetiky AV ČR a Vojenského zdravotního ústavu – zmapoval evoluci kanabinoidního receptoru CNR2 napříč genomy více než 150 druhů obratlovců. Pouze u papoušků přitom ukázala srovnávací genomická analýza ztrátu tohoto genu napříč celou skupinou.
„Papoušci prošli přirozeně v průběhu evoluce masivními chromozomovými přestavbami, které výrazně změnily jejich genom, minimálně dvakrát nezávisle na sobě, jak ukazuje chromozomová struktura druhů andulky vlnkované a kakapa. Kvůli tomu přišli o některé důležité regulační geny včetně genu pro CNR2, který se v obou případech nachází v bodech zlomu přestavby genomu. Tento receptor se podílí na regulaci zánětu, mimo jiné také v mozku, a to tak, že jej tlumí a ukončuje.“ vysvětluje Daniel Divín, hlavní autor studie.
Výsledky návazných selekčních analýz bohužel nenaznačily, že by sesterský gen CNR1 změnil v důsledku ztráty CNR2 svou funkci a tuto ztrátu u papoušků kompenzoval. „Zdá se tedy, že papoušci opravdu mohli ztratit důležitou schopnost prozánětlivé signály vysílané z těla k nervové soustavě adekvátně regulovat,“ dodává Daniel Divín. I následná transkriptomická analýza tyto závěry potvrdila. Ukázala totiž, že i slabý zánět v těle vyvolává u papoušků – na rozdíl od příbuzných pěvců – prokazatelné změny v expresní aktivitě mozku, které probíhající neurologický zánět indikují.
