I když si lidé často myslí, že už vědí o světě téměř všechno, stále je co objevovat a také nacházet. Třeba jako hrůzu nahánějící hlubinnou ještěrku, která je rekordmanem v podmořském potápění, třeba u Tasmánie. Je nejhlouběji žijícím predátorem na světě a její podoba je ještě zajímavější, než “bydliště”. Tělo úhoře, hlava ještěrky a zuby jako by si vypůjčila alespoň od půl tuctu jiných zvířat.
Co je vlastně hlubinná ještěrka nebo chceme-li latinsky Bathysaurus ferox? Jde samozřejmě o rybu, ale její podoba tomu odpovídá opravdu jen vzdáleně. Stačí se podívat a okamžitě se nám musí vybavit hned několik tvorů, kteří jako by byli poskládáni bez velkého přemýšlení jeden k druhému. Celé její tělo může dosahovat až délky sedmdesáti centimetrů a je pokryté velmi pevnými šupinami. I když žije v místech, kam příliš mnoho světla nedopadá, podle velikosti jejích očí je jasné, že se na zrak hodně spoléhá, hlavně při lovu.
Příšera z hlubin
Také se této rybě říká všelijak, nejčastěji ale příšera z hlubin. Proč z hlubin? Jejím lovištěm, tedy místem, kde žije a shání svoji potravu, jsou skutečně místa skrytá minimálně jeden, ale dokonce i tři a půl kilometrů pod mořskou hladinou. Tam se dokáže jako zkušený lovec maskovat nebo zahrabat do dna oceánu a vyčkává na ten nejvhodnější okamžik, kdy může bleskurychle zaútočit na svoji budoucí večeři. Má k tomu ty nejlepší předpoklady.
Hlubinná ještěrka je lovcem, před nímž kořist neuteče
Před dokonalým lovcem není úniku
Jako by nestačilo, že umí hlubinná ještěrka dost vyděsit svojí podobou, má na svoji kořist připravené také zuby na jakýchsi kloubech, které zajistí, že žádná vyhlídnutá kořist nemá sebemenší možnost úniku. Čím více se vzpírá a snaží se dostat z rybí tlamy ven, tím hlouběji do jejích útrob se dostává. Mohou to být jiné druhy ryb, ale třeba i chobotnice, měkkýši nebo korýši – tahle hlubinná ještěrka nepohrdne ničím. Ono toho také v takových hloubkách není mnoho na výběr. Ale i jisté chudobě je tento tvor víc než dobře přizpůsoben. Na rozdíl od jiných podobných živočichů, jejichž játra tvoří přibližně pět procent jejich hmotnoti, hlubinnná ještěrka se může pochlubit čtyřikrát větším orgánem, který ji zásobuje energií i v dlouhých dobách mezi krmeními.
Koho potká, s tím se množí
Veškeré přizpůsobení hlubokomořskému životu by ale téhle příšeře nebylo nic platné, kdyby neměla vyvinutý také dokonalý způsob rozmnožování. Jako hermafrodit (podobně jako třeba běžný hjlemýžď) se nedělí na samce a samice, ale tělo každého jedince tohoto druhu obsahuje jak samčí, tak i samičí pohlavní buňky. Stačí tedy v temnu u dna oceánu potkat jakéhokoliv dalšího jedince a o zachování skutečně podivného rodu je postaráno. Jedna hlubinná ještěrka po sobě může zanechat až dvaatřicet tisíc potomků. Musí si ale dát zároveň pozor, aby nepotkaly příliš hladového souseda. Těmto rybám nedělá problém ani kanibalismus.
Zdroje: wikipedia, mirror, livescience
