Byl snílkem, který si myslel, že změní svět. Pak ale přišla druhá světová válka. Vynález Karla Schlöra, jenž předběhl svou dobu o několik desetiletí, tak zůstal nedoceněn a skončil na šrotišti. Jaký byl osud aerodynamického osobního vozidla přezdívaného Göttingenské vejce?
Karl Schlör von Westhofen-Dirmstein už jako malý tíhnul k různým strojům. Nejvíce ho ale bavilo studovat interakci vzduchu na pevné objekty. Když po studiu na Technické univerzitě v Mnichově dostal nabídku do Aerodynamického výzkumného ústavu v Göttingenu, s nadšením ji přijal.
Zde navrhl a nechal postavit prototyp vozidla, který pojmenoval Schlörwagen. Svým tvarem na první pohled připomíná brouka se složenými krovkami nebo želvu. Auto mělo podvozek z Mercedesu 170 H série W28. Čtyřdobý zážehový řadový čtyřválec typu M28 s objemem 1,7 l a výkonem 28 kW byl umístěn vzadu.
Schlörwagen
Göttingenské vejce bylo dlouhé 4,33 metru, široké 2,3 metru a vysoké 1,48 metru. Dokázalo pojmout sedm osob, jež seděly ve třech řadách za sebou. Celkovou eleganci podtrhovala zaoblená okna, kulatá světla a schované pneumatiky.
Schlörovým hlavním cílem bylo dosáhnutí vyšší rychlosti a snížení spotřeby paliva. To se mu podařilo. Při testech na dálnici nedaleko Göttingenu se řítil až 136 km/h se spotřebou pouhých 8 litrů. Ukázal se ale zásadní problém. Auto bylo náchylné na boční vítr.
I přes tuto „mouchu” bylo vozidlo v roce 1939 představeno na autosalonu v Berlíně. Navzdory získané publicitě se veřejnosti zdálo ošklivé. Projekt byl navíc s nástupem druhé světové války pozastaven.
Podivný motor
Na Schlörwagen se zapomnělo až do roku 1942, kdy k němu technici namontovali ukořistěný motor M-11 o výkonu 96 kW ze sovětského letadla a naposledy se projel po zkušební dráze. Poté byl uložen v místě tehdejšího německého leteckého střediska (DLR) v Göttingenu.
Odtud jej chtěl Karl Schlör zachránit. To se mu ale nepovedlo. Zabránila mu v tom britská vojenská správa. „Pak jeho stopy mizí a je velmi pravděpodobné, že poškozené auto bez kol a sedadel vyhodili do šrotu,” říká vedoucí ústředního archivu DLR Jessika Wichner. K pětasedmdesátému výročí tak vznikl alespoň model v měřítku 1:5.
Zdroje: www.revivaler.com, www.auto.cz, www.en.wikipedia.org
