Hyneria byl obří prehistorický predátor, který žil v období pozdního devonu, přibližně před 365 miliony let. Je to jedna z největších známých sladkovodních ryb, které kdy existovaly. Jeho fosilie byla nalezena v jižní Africe a potvrdila, že monstrum požíralo naše předky.
Hyneria byl hrozivý dravec, který vládl vodám dávných řek a jezer. Přestože je dnes již tato ryba vyhynulá, její fosilní pozůstatky poskytly cenné poznatky o evoluci a ekologii raných vodních obratlovců. Fosilie této dravé ryby byly nalezeny kromě jižní Afriky i v Pensylvánii, která byla v období pozdního devonu součástí superkontinentu Euramerika, ale i na polárním kruhu. I když většinu fosilií, o kterých dnes víme, našli archeologové v Austrálii, jsme si jisti tím, že byla velmi rozšířená.
Ta, která požírá ostatní
Tato dravá ryba lovila v říčních vodách dávného superkontinentu Gondwana. Měla obrovské tesáky, měřila na délku až 2,7 metru a dodnes je tak největší kostnatou rybou z pozdního devonu (před 383 až 359 miliony let).
Právě dravost této ryby přiměla vědce nazvat ji Hyneria udlezinye neboli „ta, která požírá ostatní“ v jazyce IsiXhosa, který je v oblasti jižní Afriky, kde byly kosti nalezeny, hojně rozšířeným domorodým jazykem.
Nalezené fosilie se skládají z velkých kostěných destiček, čelistí, zubů a dalších kosterních fragmentů, které byly rekonstruovány tak, aby odhalily rybu, která byla až 3 metry dlouhá a vážila až 350 kilogramů.
Na video, kde toto monstrum vidíte v celé kráse, se podívejte zde:
Rychlý a mrštný plavec s tělem úhoře
Hyneria měla jedinečný soubor anatomických znaků, které ji odlišovaly od ostatních ryb své doby. Její čelist byla mohutná a vybavená ostrými, zubatými zuby, které dokázaly rozřezat maso jiných ryb a dokonce i malých obojživelníků. Jeho tělo bylo pokryto kostěnými destičkami, které fungovaly jako přirozený pancíř a chránily ji před útoky jiných dravců.
Hyneria byla také neuvěřitelně rychlým plavcem a měla pružné tělo podobné úhoři, které jí umožňovalo snadné manévrování ve vodě. Její velké prsní ploutve byly umístěny v přední části těla, což jí poskytovalo dodatečný pohon a umožňovalo jí vrhat se na kořist velkou rychlostí.
Nepohrdla ani lidmi
Předpokládá se, že potrava Hynerie se skládala z menších ryb, obojživelníků a možná i dalších vodních predátorů. Její silné čelisti a zuby si poradily s každou kořistí, kterou se jí podařilo ulovit, a pravděpodobně hrála důležitou roli při udržování křehké rovnováhy raných vodních ekosystémů. Ale pozor, fosílie ukázaly, že tato ryba lovila i předky nás, lidí.
Podle nové studie vypadala tato ryba jako „moderní aligátor gar, ale má kratší obličej jako přední část torpéda,“ řekl spoluautor studie Per Ahlberg, profesor biologie ze švédské Uppsaly. „Ústa obsahovala řady malých zubů, ale také páry velkých tesáků, které u největších jedinců mohly pravděpodobně dosahovat až 5 centimetrů.“
I z toho lze usuzovat, že lovila naše předky a byla nenasytným dravcem. „Ploutve jsou hlavně směrem k zadní části těla. To je ekologická charakteristika ležícího dravce; může nasadit náhlý výpad. Hyneria by číhala v temných stínech a čekala na vše kolem,“ řekl spoluautor studie a paleontolog Robert Gess.
Hyneria ale požírala i tetrapody, tedy právě naše předchůdce.
Proč vyhynula, nevíme
Ačkoli byla Hyneria ve své době vrcholovým predátorem, nakonec ke konci devonu vyhynula spolu s mnoha dalšími vodními obratlovci. Příčina jejího vyhynutí není zcela jasná, ale předpokládá se, že souvisí s řadou environmentálních faktorů, včetně změn mořské hladiny, klimatu a vývoje nových predátorů a konkurentů.
Navzdory jejímu vyhynutí poskytují fosilní pozůstatky hynerie i nadále cenné poznatky o evoluci a ekologii raných vodních obratlovců. Její jedinečná anatomie a chování pomohly vědcům pochopit, jak se rané ryby přizpůsobily životu ve vodě a jakou klíčovou roli hrály v evoluci obratlovců.
Zdroje: www.popsci.com, www.livescience.com, www.iflscience.com
