Bedřich Vicher a jeho manželka Olga si před 38 lety, v roce 1985, koupili kupé Rapid 130 s tehdy u nás ještě neobvyklou pětistupňovou převodovkou. V těch dobách to býval vrchol nabídky značky Škoda. „Děti jsme měli už velké, a tak jsme se při koupi nového vozu rozhodli pro kupé,“ vzpomíná Olga Vicherová. „Do auta jsme se okamžitě zamilovali. Při koupi jsme měli na výběr jen z modré a hnědé barvy,“ připomíná, jak to v 80. letech chodívalo.
„S autem jsme jezdili nejraději na dovolenou, nejdál jsme byli v Tatrách, ale jezdili jsme tam později v penzi i několikrát za rok. I když byl manžel už v pokročilém věku, udělali jsme si třeba přestávku na Moravě, kde jsme přespali, aby cesta pro nás nebyla tak dlouhá. Rapid by ji zvládl raz dva, to my jsme potřebovali odpočinek,“ usmívá se.
Náš život s autyPosílejte nám své příběhy Pokud žijete auty nebo znáte-li někoho takového ve vašem okolí, ozvěte se nám, případně nám zkuste zprostředkovat kontakt – rádi se za vámi vypravíme. Můžete nám jej samozřejmě i sami sepsat a poslat, ideálně včetně fotografií, na e-mail [email protected]. Stejně tak nám můžete posílat jakékoliv krásné či zábavné fotografie z vašich cest, klidně i dávno minulých – historické snímky, komické situace, podařené momentky. |
Paní Vicherová rapid sama také řídila, ale říká, že manžel měl pro jejich auto veliký cit. „On byl s tím autem úplně propojený, tak jsme se jednou domluvili, že už bude řídit jen on. Přesně věděl, co rapid potřebuje.“ Taky o něj vzorně staral, takže auto je za téměř 200 tisíc kilometrů a čtyři desítky let ani jednou nenechalo na holičkách. „Měli jsme možnost vyzkoušet i jiná auta, kolega z práce manželovi dokonce nabídl svůj západní vůz, ale my zůstali věrni rapidu. A jezdili jsme s ním do poslední chvíle na nákupy či k lékaři. Je to nesmírně pohodlné auto,“ libuje si paní Vicherová.
Rapid se v posledních letech stává ceněným veteránem. „Sem tam jsme našli za stěračem lístek, že ho od nás někdo koupí, jednou si nás vyhlédl sběratel, přijel až k nám domů a rovnou na stůl vykládal peníze. Poděkovali jsme mu a odmítli. Rapid je členem naší rodiny a už jím zůstane.“
Poděkování do továrny
Protože měli manželé rapida tak rádi, rozhodli se loni o prázdninách napsat děkovný dopis jeho tvůrcům. Neměli žádný přímý kontakt, za pomoci vnuka zkusili poslat e-mail do výrobního závodu v Kvasinách, kde tehdy rapidy vznikaly. „Během života jsme vyzkoušeli mnoho jiných aut, i moderních, přesto na náš rapid nedáme dopustit. Dnes je nám už hodně let – mně 91 a manželce 88. Velice rádi bychom Vám i všem zaměstnancům ve Škoda Auto poděkovali, a to nejen za výborně odvedenou práci, ale i za radost, kterou jsme díky Škodě Rapid mohli prožít!“ napsali do e-mailu.
Skončil ve složce nevyžádané pošty vedoucího závodu v Kvasinách Miloše Halbicha. Náhodou si jej všiml, a tak už za dva dny dorazila Vicherovým odpověď s poděkováním za vřelá slova a pozvánka na prohlídku závodu. Teď přichází nejsmutnější část příběhu. Bedřich Vicher totiž pouhý den po odeslání e-mailu náhle zemřel.
Manželka Olga nakonec nabídku na prohlídku „rodiště“ jejich rapidu přijala, protože si byla jistá, že takové pozvání by jejímu manželovi udělalo nesmírnou radost. Jelikož sama už velmi špatně chodí, na cestě ji doprovodili syn a vnuk, který korespondenci zprostředkoval.
Oba lásku ke škodovkám zdědili, v rodině mají ještě model Superb první generace, liftback Octavia třetí generace a původní fabii. A navíc je taky velmi zajímalo, jak se vlastně vozy Škoda vyrábějí.
V Kvasinách běžně probíhají prohlídky pro veřejnost, po dvouleté odmlce, způsobené pandemií covid-19, se všechny české výrobní závody Škody Auto opět otevřely návštěvníkům, kteří mohou zdarma zavítat do provozů. V Kvasinách navíc provázejí bývalí zaměstnanci v čele s Bohuslavem Čtvrtečkou, který pro automobilku s okřídleným šípem ve znaku pracoval 46 let, a to i v Chile, kde se podílel na montáži původního modelu Octavia Combi. Vedoucí Miloš Halbich proto požádal pana Čtvrtečku, aby se setkání s rodinou Vicherových také zúčastnil.
Kvasinský závod má dlouhou a zajímavou historii už od 30. let minulého století, vznikaly v něm dnes legendární modely jako kabriolet felicia nebo řada sportovních kupé, od stodesítky R Coupé, přes garde až po vrcholný rapid. Dnes zde na jedné výrobní lince vznikají SUV karoq a kodiaq či plug-in hybridní Superb iV. Rodina Vicherových si mohla celý výrobní zázemí projít.
„Mrzí mě, že se pan Vicher našeho setkání už nedožil, ale věřím, že prohlídka udělala radost jeho rodině. Není obvyklé, aby zákazníci strávili prakticky polovinu života s jedním modelem nebo aby svoji spokojenost směřovali přímo do výrobního závodu. Je to pro mě i všechny mé kolegy velké ocenění. Tohle setkání si budu pamatovat celý život,“ říká Miloš Halbich.
Vztah rodiny Vicherových ke značce Škoda dokládá i vůz, jímž přijeli. Syn pana Vichera si před téměř dvaceti lety pořídil superb první generace, který rovněž vznikl v Kvasinách a jehož 20. výročí zahájení výroby si zde připomněli předloni. O kvalitách auta a vzorné péči majitele – kterou zjevně zdědil po svém otci – svědčí fakt, že pan Vicher mladší s černým sedanem bez jediné vážnější poruchy najezdil už 600 tisíc kilometrů.
Kvasiny, závod robotů„Před dvaceti lety jsme zde měli sedm robotů a byla to naše chlouba. O tři roky později jsme dále rozšířili výrobu a robotů jsme měli už 70. Dnes jejich počet už přesáhl tisíc,“ přibližuje Bohuslav Čtvrtečka, jak se výroba v Kvasinách rozšiřuje a modernizuje. Roboty pomáhají v nejvíce namáhavých oblastech, aby mohla být montáž přesnější a rychlejší. Zatímco do roku 2002 se zaměstnanci počítali na stovky a jejich počet nikdy nepřesáhl hranici dvou tisíc, v současnosti v Kvasinách pracuje přes 8 200 lidí. Kapacita závodu již přesáhla hranici 300 tisíc vozů ročně, vyrábějí se zde mimo jiné modely Karoq, Kodiaq a celá modelová řada vozu Superb včetně plug-in hybridní verze Superb iV. |
