Jedna z největších světových romancí začala nad zakrvavenou rybou. Alespoň podle pátrání americké spisovatelky a badatelky Kathi Diamantové. Franz Kafka, český velikán moderní literatury, poprvé promluvil na svou osudovou lásku Doru právě ve chvíli, kdy kuchala rybu.
„Podle většiny autorů Kafkových životopisů byla Dora prostě jen jednou z řady milenek a žen, s nimiž měl poměrně komplikovaný vztah. Kafku měla okouzlit, protože jí bylo jen devatenáct, kdežto jemu už skoro čtyřicet. Jenže já jsem zjistila, že Dora Diamantová nebyla jen rozptýlením, a navíc jí v době, kdy se poznali, bylo už pětadvacet. Kafkovi rozuměla, péči o něj obětovala veškerý svůj čas. Přivedla ho zpět k praktikování židovské víry, dala mu naději na lepší život a stala se mu opravdovou partnerkou,“ líčí Kathi Diamantová.
Že se Dora i americká spisovatelka jmenují stejně, není chyba ani náhoda. Právě kvůli stejnému příjmení se o Dořin osud začala Diamantová, ještě coby studentka němčiny na univerzitě v San Diegu, zajímat.
Neucelený, v knihách stroze zachycený příběh dívky z polské ortodoxní židovské rodiny ji neuspokojil, proto začala pátrat na vlastní pěst po celém světě. Zápal ji neopustil dodnes.
„Zrovna se chystám do Berlína. Přišli jsme na to, kde se nachází další z archivů, který ještě nebyl katalogizován. Žádáme německou vládu, abychom mohli právě tuto katalogizaci provést. Je to politicky poměrně citlivé, ale máme naději, že objevíme poslední Kafkovy sešity, zápisky a deníky,“ odkrývá plány Diamantová, jež je ředitelkou Kafka Projektu. Ten pátrá po zatoulaném Kafkově dědictví.
Zápisníky, o nichž mluví, u sebe právě po Kafkově smrti Dora Diamantová ukrývala. Všem, včetně Kafkova nejlepšího přítele Maxe Broda, tvrdila, že dvě desítky sešitů spálila, aby unikly publikaci a „společenskému nepochopení“.
Jenže uchránit před gestapem je nezvládla. A tak v roce 1933 nenávratně zmizely, podobně jako 35 milostných dopisů, které jí Kafka psal. Ty se sice v minulosti vynořily, ale po aukcích jsou už dnes součástí soukromých sbírek.
S Dorou se konečně cítil spokojený
Franz Kafka s Dorou Diamantovou, od jejíhož narození v sobotu 4. března uplyne přesně 125 let, strávil posledních jedenáct měsíců svého života. Přestože byl sužovaný tuberkulózou, s Dorou plánovali, že se přestěhují do Palestiny.
„Tam si chtěli otevřít restauraci. Dora měla vařit a Franz dělat čísníka, dokonce trénoval nošení talířů. Když k nim přišel na návštěvu Kafkův Max Brod, říkal, že tohle je ten nejšťastnější Franz. Konečně se cítil spokojený, mohl psát a po boku měl někoho, kdo mu rozuměl a respektoval ho po všech stránkách,“ zmiňuje Diamantová, co při mnohaletém bádání zjistila.
Kafkovi se ve vztazích nedařilo. Poté, co českému německy píšícímu spisovateli a úředníkovi v pojišťovně diagnostikovali tuberkulózu, jej opustila Felicia Baureová, s níž byl dokonce dvakrát zasnoubený. Pak mu ztroskotal i vztah s Milenou Jesenskou, toho času vdanou paní.
Vztah s Dorou Diamantovou, který v něm vyvolal naději v lepší život a pochopení okolí, však skončil po pouhých jedenácti měsících, když jí v roce 1924 zemřel v náručí.
Škoda, že Franz Kafka poznal Doru pozdě |
„Obětavě se o něj starala, třeba při přejezdu z Berlína do rakouského sanatoria jej v otevřeném autě během čtyřhodinové jízdy chránila před větrem a deštěm vlastním tělem. Ještě v Berlíně to byla právě Dora, kdo vydělával. Protože Kafkova penze nestačila, zvlášť v době velké německé inflace. Pracovala jako švadlena v tamním sirotčinci,“ líčí spisovatelka.
V archivech Diamantová zjistila, že Kafka rád sportoval, zajímal se o zdravý životní styl, byl velký propagátorem vegetariánství. Jeho další zálibou byla technika a mechanika. Napsal reportáž o letecké přehlídce v Itálii a v Paříži obdivoval metro. Dokud mu to zdraví umožnilo, rád cestoval a vedl si podrobné cestovatelské zápisky.
Ani s Dorou se ale Kafka neoženil. Žádost o její ruku odmítl Dořin otec po konzultacích s rabínem, jemuž byla rodina Diamantových zcela oddána. I kvůli tomu, a také kvůli nesouhlasu s dříve dojednaným sňatkem s jiným mužem, Dora od rodiny uprchla.
„Po Kafkově smrti byla zničená. Stáhla se z veřejného života, takže zjistit, jakými směry se odvíjel její život, bylo nesmírně složité. Ale dopátrala jsem se třeba jejího života v Rusku, později ve Velké Británii. Tam se starala o udržování židovské kultury, za války byla internována do ženského pracovního tábora v Port Erin na ostrově Man. Zemřela po válce, bylo jí 54 let. Živila se i jako herečka, herectví dokonce vystudovala. Vdala se a svou dceru pojmenovala po Kafkovi – Franziska,“ vypráví Diamantová.
Spisovatelce a badatelce se podařilo navázat kontakt s příbuznými Kafkovy lásky, kteří žili v Jeruzalémě. „Nikdy jsem si ale neudělala test DNA, jestli jsem s nimi, a tím pádem i s Dorou, opravdu příbuzná. Protože i bez krevního pouta jsem v nich našla rodinu,“ uzavírá Američanka.
Její bádání vyšlo knižně ve 12 světových jazycích. České vydání knihy Kafkova poslední láska je v jednání.
