Noví settleři jsou totiž v podstatě po všech stránkách průměrnou hrou, která mohla stejně dobře skončit na obrazovkách mobilů a tabletů a kterou sráží několik chyb.
Příběhová kampaň začíná občanskou válkou a útokem vůči panovníkovi, z čehož však hráči na vlastní oči nevidí nic. Autoři hry totiž místo toho v první misi překotně a neobratně ukazují úprk malé části populace před násilím, které zachvátilo jejich domovinu.
Naskáčou tedy na loď a odplují vstříc lepším a zářivějším zítřkům v novém domově, který ovšem potřebují nejprve najít. Záhy se setkají s ostrovním národem Maru sužovaným nelítostnými bandity. A aby přivandrovalci ukázali, že jsou co k čemu, bez zaváhání se vrhnou mírumilovným ostrovanům na pomoc.
Rychle se ukáže, že předci uprchlíků před občanskou válkou už se v minulosti s lidem Maru při svých cestách rovněž setkali. A hlavní cíl kampaně se tak rychle změní z hledání nového domova v archeologickou expedici zahrnující břečťanem a palmami zarostlé sochy a rozvaliny někdejšího rušného přístavu.
Příběh, který nezaujme
Je jasné, že od budovatelské strategie nikdo asi nečeká strhující dějovou linku, která v hráčích probudí emoční tornádo. A jako někomu, kdo se kdysi po maturitě hlásil na archeologii a snil o tom, jak bude odkrývat zapomenuté dějiny lidstva, je mi premisa pátrání po odkazu předků poměrně blízká.
Ani to bohužel nestačí k tomu, aby mě příběh zaujal víc než povrchově. Hlavní negativní podíl na tom mají „hrdinové“, kteří kampaní provázejí. Zatímco kartografka, která se s nadšením přehrabává starými mapami a artefakty, mi byla sympatická, její společník, který si v jednom kuse na něco stěžuje, kňučí a vzdychá, je zabijákem jakéhokoli „drajvu“, který by kdy příběh mohl nabrat. A když se najednou na poradě hlavních postav odnikud vyloupla královna výše zmiňovaných banditů, už jsem jen mávl rukou a řekl si, že to se fakt nepovedlo.
A ono by to vážně většině hráčů bylo fuk, protože u tohoto typu her jde v první řadě o budování vlastní osady s dobře fungující ekonomikou, aby bylo možné se kochat tím, jak panáčci pěkně pobíhají a každá budova pracuje přesně tak, jak má.
Kámen úrazu je ovšem v tom, že v tomto ohledu nenabízejí settleři nic nadprůměrného. Naopak, od dob Settlers 2, kteří ve své době působili jako zjevení, a především starší hráči si je pamatují i po skoro třech desetiletích, se nový díl v tomto budovatelském ohledu nikam neposunul. Ba naopak došlo ke zjednodušením a nežádoucím zkratkám. A v oblastech hratelnosti, kde autoři naopak přidali, je to spíš ke škodě věci.
Základ v podobě zajištění dřeva a kamene na základní stavby a postupné přidávání obilí, masa či ryb zůstal stejný, ale přijde mi to teď celé tak nějak méně uspokojivé. Možná jsem jen netrpělivý, ale mám dojem, že všechno v nových settlerech trvá fakt dlouho, a protože hra nenabízí (nebo nabízí, ale neobjevil jsem kde) možnost zrychlení času jako například v Cities: Skylines, opakovaně se mi stávalo, že jsem místo čekání na to, než panďuláci vykutají dost kamene na vydláždění cest, od počítače prostě odešel, abych umyl nádobí, udělal si večeři nebo navštívil nedalekou večerku. A to opravdu není známka strhujícího titulu.
Slimák je můj rychlejší brácha
Tento problém ještě podtrhuje dost neschopná umělá inteligence – především stavitelé, kteří jsou pro budování vašich osad naprosto klíčoví a nezastupitelní, často stojí u rozestavěné budovy a čekají na to, než jim nosiči surovin milostivě přinesou další kamenný blok či fošnu, i když by klidně mohli hned vedle vybudovat/vylepšit silnici nebo pomoct s jinou stavbou o kousek dál, kde už všechny potřebné suroviny nanošené jsou.
Možná to zní jako hnidopišství, ale ve spojení s výše popsanou pomalostí je to v lepším případě frustrující, v tom horším se rozzuříte. Stavitelé také nemají absolutně žádný pud sebezáchovy, takže zůstanou stát na místě, i když na ně naběhne jednotka lučištníků nebo vojáků, a prostě se nechají zabít. Navíc se pohybují velmi pomalu, takže když se je snažíte před útočícími nepřáteli zachránit, tak stejně většinou neuspějete, protože jsou svižní asi jako batole s batohem plným kamení. Pomalí jsou i poté, co zainvestujete do upgradů a zvýšíte rychlost jejich pohybu o polovinu.
Toto šnečí tempo navíc jen podtrhuje a zhoršuje už popsaný problém s tím, že ve hře všechno strašně dlouho trvá. Nejostřejšími tužkami v penále nejsou ani nosiči surovin, a protože se autoři neobtěžovali implementovat funkci, díky níž byste jim mohli určovat priority, často se věnují něčemu úplně jinému, než byste potřebovali. A ve chvíli, kdy zadáte například prodej dvou set pytlů mouky v přístavu, abyste měli zlaťáky na výzkum nebo vojáky, vytvoří na přístupových cestách nefalšovanou středověkou zácpu, kde auta suplují dřevěné dvoukoláky.
Navíc ani ono budování fungující osadní ekonomiky se nevyhnulo zjednodušením – když budu hodně cynický, tak vystačíte se dřevem (respektive fošnami) a kameny, z nichž se dá postavit drtivá většina budov. A pokud je třeba přihodit ještě nářadí, tak to taky není problém, protože se vyrábí – překvapení – z kamenů a dřeva.
Pokud potřebujete svoje městečko ochránit před nepřáteli, je potřeba do popsaného primitivního surovinového řetězce přihodit ještě uhlí a železnou rudu, z nichž se dají posléze vyrobit zbraně – štíty pro obránce, palice pro úderné jednotky a luky pro lučištníky. V podstatě všechny další suroviny, jako jsou ryby, maso, bobule nebo chleba, slouží pouze k tomu, aby některé budovy pracovaly rychleji a produkovaly dva kusy tovaru místo kusu jednoho.
V jednom kuse na bojišti
Autoři také kladou podle mého názoru až příliš velký důraz na boje. Kromě výše zmíněných tří typů jednotek si ještě můžete vytrénovat ranhojiče a také alchymisty, kteří excelují v ničení nepřátelských budov. K náboru těchto podpůrných jednotek potřebujete ještě drahokamy.
Boje samotné jsou ale naprosto nezajímavé – neexistuje možnost armádě vnutit nějakou pevnou formaci, aby štítonoši byli vpředu, až za nimi pak lučistníci a další zranitelné jednotky, takže buď musíte být démon mikromanagementu, nebo prostě pošlete celou údernou sílu v jednom chumlu směrem k nepříteli a doufáte, že to dobře dopadne.
„Naštěstí“ je umělá inteligence nepřátel v kampani na bodu mrazu, a není tak problém vylákat jedním vojclem menší skupinky do pastí nebo oním jedním obětním beránkem spustit speciální schopnosti obranných věží, které se pak dlouho nabíjejí. Ranhojiči se sice mohou naučit například kouzlo spočívající v metaní hustého zpomalujícího slizu, přesto právě primitivní (a v kampani všudypřítomné) boje jsou aspektem, v němž se noví settleři zdaleka nejvíc přibližují jednoduchým hříčkám pro mobily nebo minimálně počítačovým strategiím z dob, kdy posílání jednoho chumlu jednotek bylo maximum možného. A hru v tomto ohledu nespasí ani fakt, že každá ze tří hratelných frakcí má jednu unikátní jednotku – ta se totiž od těch běžných liší naprosto minimálně.
Abych jen nekritizoval, tak může být novým settlerům přičteno k dobru aspoň to, že obstojně vypadají a oplývají dobrou optimalizací. I když je pravda, že před vydáním prvních opravných záplat měla hra tendenci čas od času spadnout. Slušné je i ozvučení, ale hudbu si při nejlepší vůli vybavit nedokážu.
Velkým plusem pro jazykově nevybavené hráče je bezesporu fakt, že mají New Allies českou lokalizaci, takže nemusejí naslepo zkoušet, jak co funguje. Jako celek jsou ovšem noví settleři veskrze průměrnou hrou a z mého pohledu zkrátka promarněnou příležitostí. A upřímně doufám, že tento nepodařený titul nepohřbí celou sérii nadobro. Byla by to škoda.
