RECENZE: Blood Bowl 3 vám nedá nic zadarmo. Obrazně i doslova

Blood Bowl 3 je videoherní adaptací klasické deskové hry ze světa Warhammera. V podstatě jde o fantasy variaci na americký fotbal, kdy se dva týmy snaží všemi prostředky dosáhnout touchdownů, případně alespoň zmasakrovat co nejvíce protihráčů. Jak už je z názvu patrné, krví se tu skutečně nešetří a tak plocha hřiště na konci zápasu připomíná spíše jatka, než sportovní stadion.

Navzdory odlehčené stylizaci, kdy se do sebe pouští klasické fantasy zrůdičky, je hra poměrně sofistikovaná a nutí vás pečlivě dopředu plánovat. Každá akce na hřišti, ať už je to přesun z místa na místo, sebrání míče nebo třeba vražení do protivníka, je vyhodnocována hody kostkou oproti pevně daným statistikám. Ve výsledku tak jde hlavně o optimální rozestavování hráčů na hřišti tak, aby čísla, která určují pravděpodobnost výsledku, hrála ve váš prospěch.

Problém je, že pravidla jsou opravdu komplikovaná a hra je neumí moc dobře vysvětlit. Tutorial sice zabere přibližně hodinu, přesto se z něj dozvíte maximálně to, jak se hra ovládá, nikoliv už, jak Blood Bowl správně hrát. Pokud nemáte štěstí na kamarády, kteří by vám vše ochotně vysvětlili, případně nechcete na internetu zdlouhavě studovat různé možné strategie, čeká vás v počátku zahlcení a nebojím se říct až frustrace. Hra sice obsahuje pětici kampaní pro jednoho hráče, největší síla ovšem leží v multiplayeru, kde se s vámi nikdo mazat nebude.

Každá z postaviček na hřišti má své individuální statistiky a unikátní schopnosti, které se vzájemně doplňují. Je od pohledu zřejmé, že maličkého „záprtka“ nepošlete na přímý útok proti dvakrát většímu obrovi, ale raději využijete jeho rychlost a soupeře oběhnete. Jenže jak se třeba vypořádat s neidentifikovatelnou zrůdou, která kolem sebe zvrací? Těch faktorů zásadně ovlivňující výpočet každé situace jsou desítky a všechny musíte brát v potaz. Spoustu času tak budete trávit nahlížením do pravidel a čtením popisků, což bohužel kvůli ne úplně nejintuitivnějšímu uživatelskému rozhraní není úplně snadné.

Na Playstationu 5 sice není Blood Bowl 3 technicky rozbitý, jak si oprávněně stěžují PC hráči, za to se ale gamepadem dá jen stěží ovládat. Všechny pokročilé akce se vybírají z kruhového menu a je potřeba je individuálně potvrzovat, takže už jen takové zvednutí všech popadaných „figurek“ na začátku každého kola je solidní opruz. Naplánovat pak nějaký složitější pohyb po hřišti proložený speciální akcí, je pak doslova utrpením, obzvláště v případě multiplayeru, kde vás tlačí časový limit na kolo.

I když jde kamerou nad hřištěm podle potřeby hýbat, snadno můžete přehlédnout nějakou důležitou informaci, což může mít pro vývoj utkání katastrofické důsledky. Pokud totiž dojde ke kritické události (což může ovšem být i výsledek jednoho nešťastného hodu kostkou), automaticky končí kolo a pokračuje soupeř. Ano, tak to v pravidlech Blood Bowlu skutečně je, jenže ve hře, kde jsou na malém prostoru umístěny cca dvě desítky hýbacích se postaviček, je prostě riziko „omylu“ daleko větší než u statické „šachovnice“.

Na druhou stranu tu trochu nepřehlednosti rádi skousnete, na hru je totiž jinak moc hezký pohled. Postavy jsou klasicky warhammerovsky přehnané, takže orkové jsou od pohledu odporní, elfové vysocí a svalnatí, trpaslíci zase maličcí a fousatí. V případě jejich vzájemné interakce pak kamera nabídne detailní pohled na to, jak si postavičky vzájemně ubližují a stříká z nich krev. Nechybí ani poutavé úvodní představení týmů, roztleskávačky, vášnivé publikum či „živý“ komentář. Co se týče zpracování atmosféry odvedli vývojáři skvělou práci.

Každého svého hráče si pak můžete vylepšovat, a to nejen co se týče statistik, ale i vzhledu. K dispozici jsou stovky různých kosmetických doplňků, pro každou rasu pak individuální. Jenže tady se zároveň skrývá jeden z největších problémů hry. Kosmetické předměty se musí nakupovat za herní měnu, která ovšem přibývá jen velmi pomalu. Anebo si ji můžete pořídit za skutečné peníze, tedy formou nepopulárních mikrotransakcí.

Ano, jde jen o kosmetické doplňky, ale podstatnou část kouzla Warhammeru tvoří právě individuální péče o sběratelské figurky. Vztah k ručně vymalovaným postavičkám je úplně jiný, než k těm sériové vyráběným a na stejném principu funguje i digitální verze.

Každý sportovec se skládá ze sedmi oblastí (hlava, ruce, nohy, tělo), z nichž na každou lze navěsit separátní kousek oblečení (co je tedy kvůli výše zmíněnému ovládání pořádný opruz sám o sobě). Jenže ten si nejprve musíte koupit a to pro každou postavu zvlášť.

Jen vybavení jednoho týmu (z dvanácti) vás bude stát veškerou měnu, co do začátku dostanete. A kdo by chtěl hrát jen za jediný tým, že? Další přitom mají dále přibývat v průběhu příštích měsíců, takže i když je samotná hra k dispozici za sníženou cenu oproti jiným novinkám, ve skutečnosti hrozí, že v ní utopíte tisíce.

V porovnání se sedm let starým druhým dílem tak bohužel udělali autoři výrazný krok dozadu. Ano, sice zde máme implementaci nových pravidel, které kvůli například kompletně přepracovanému systému přihrávek nabízí více taktických možností, na druhou stranu je v tuto chvíli obsahově výrazně chudší Skutečných vylepšení (například ukládání formací, aby nebylo nutné postavičky na hřišti pokaždé individuálně rozmísťovat) zde totiž není tolik, aby se investice vyplatila. Alespoň zatím, vylepšení už jsou už na cestě.

Na druhou stranu, nejde popřít, že pokud se budeme soustředit na průběh samotných zápasů, je hra skvělá a i díky možnosti hrát ve svou na jedné obrazovce si s ní lze užít spoustu skvělé zábavy. Blood Bowl je totiž vynikající zábava ani nezodpovědný přístup vývojářů nedokáže její kouzlo rozbít.