Ze vzájemných sympatií se zrodilo kamarádství, které přerostlo v lásku, a do roka a do dne pozvali kolegy z kanceláře na svatbu. A pokud tento vztah nerozložil pracovní kolektiv, všichni jsou tam šťastně zaměstnáni dodnes…
Kdyby se renesanční básník Boccaccio mohl projít po kuchyňkách a zákoutích některého z korporátů, sesbíral by tolik pikantních historek o vztazích a lásce, že by zřejmě sepsal pokračování slavného Dekameronu.
„Riziko citového vzplanutí je všude, kde se vyskytují lidé. Takže také v zaměstnání,“ přitakává psychoterapeut a lektor MgC Group Marek Zeman, jemuž dávají za pravdu i statistiky: údajně každý pátý milostný vztah vypukl v práci a zrodilo se tu i každé třetí manželství.
Není přitom nutné v kanceláři hned milostně plápolat, postačí, že nám tu život zpříjemňuje mihotání přátelských vazeb a komplikuje doutnající nevraživost.
Nebo to není tak jednoznačné? „Lidské emoce jsou nevypočitatelné,“ podotýká psycholog, který se při své terapeutické praxi setkal už s nespočtem variací na téma vztahů v pracovním kolektivu.
Kamarád kolegou a kolega kamarádem? Ano, ale…
O tom, že přátelské prostředí zvyšuje efektivitu našeho výkonu a motivuje nás, abychom chodili do práce s větší chutí, byly sepsány mraky manažerských příruček.
„Podle výzkumů je jen 25 procent pracovního úspěchu dáno našimi schopnostmi, zbylých 75 procent je přímo ovlivněno naší společenskou podporou či sounáležitostí v pracovním kolektivu,“ říká Vojtěch Bednář, který coby firemní sociolog pomáhá zaměstnavatelům tříbit tak důležité mezilidské vztahy.
Pohoda v kancelářích či odděleních totiž nejen povzbuzuje pracovní výkon, ale dokonce prospívá zdraví jejich osazenstva. „Pokud jsou zaměstnanci dobře naladěni, cítí i větší loajalitu vůči firmě,“ přidává další pozitivum Irena Vrbová, zakladatelka konzultační společnosti Porto, která se zabývá vzděláváním manažerů.
Jenže i vztahy v práci musí mít své meze – a teď není řeč o milostných pletkách, ale čistě o kamarádství.
„Všichni chceme, aby nám v zaměstnání bylo dobře, jenže to nesmí být na úkor práce. Taková situace je někdy důsledkem chování vedoucích, kteří jsou silně provztahově orientováni. Když se to stane, je nutné přesměrovat lidi na úkol, tedy aby se soustředili na podstatu a náplň práce,“ doporučuje Bednář a dodává, že to vůbec není jednoduché.
Zpátky ke strojům!
Proto také podle sociologa není ideální, když se snažíme do pracovního kolektivu protlačit vlastní přátele. „Je vhodnější brát v prvé řadě profesionály a s nimi až pak vytvářet přátelské vztahy,“ míní.
Jen si představte, jak kamaráda kritizujete za pracovní nezdar nebo lajdáctví… To pak v pracovním kolektivu může vznikat napětí, výkonnost začne klesat, vztahy skřípat, tým se rozkládat. Proto musí šéf nastavit jasná pravidla, definovat jednotlivé funkce v kolektivu a jejich zodpovědnost, aby měla vždy přednost práce. Kamarádskému klábosení může zůstat vyhrazen oběd nebo odpolední káva v kuchyňce…
Což platí dvojnásob právě nyní, kdy firmy mohou snadno zabřednout do krize a začít propouštět. „Když mají kamarádské vztahy prioritu, není možné problémy v klidu zvládnout. Je přece jednodušší dát výpověď kolegovi než kamarádce. Manažeři pak mají před sebou obrovskou výzvu, jak takovou situaci ustát,“ podotýká Vrbová.
Pod taková slova by se Bednář podepsal. „Šéf může udělat hodně, ale úplně nejdůležitější je být s lidmi, mluvit s nimi, nabízet podporu a pomoc a současně ukazovat jasné zadání a směr. Lidé pak cítí jistotu a jsou ochotni a schopni vzájemně spolupracovat,“ vysvětluje a připomíná, že utužovací akce, jako jsou narozeninové večírky a teambuildingy, jsou sice fajn, ale poctivý základ vzájemné spolupráce nenahradí. „Přitom právě v tom je nejčastější chyba. Tedy ne v nedostatku zábavy, ale v nedostatečnosti managementu,“ tvrdí.
Rodí se nám tu cosi krásného
Ještě záludnější situace nastane v okamžiku, kdy se uprostřed pracovního kolektivu začne líhnout něco… choulostivějšího. Byť zdaleka ne každý flirt a milostná eskapáda musí skončit v kostele. „Domnívám se, že nejčastěji taková vzplanutí končí jako ,úlety‘ či krátkodobé nevěry,“ myslí si psychoterapeut Marek Zeman.
Ovšem i takové nezávazné dobrodružství může ještě před vyhasnutím napáchat v pracovním kolektivu slušnou a nenávratnou paseku.
„Milenecké vztahy mohou způsobit potíže, pokud přerostou do práce v té míře, že svého partnera začnete upřednostňovat anebo se věnovat méně spolupráci s ostatními. To je moment, kdy se z jinak pozitivní věci stává problém, který je potřeba řešit,“ popisuje firemní sociolog nástrahy, jež mohou zkomplikovat soužití v práci.
Že kolegy, jemně řečeno, rozruší, když se provalí poměr mezi nadřízeným a jeho podřízeným, je nasnadě. Jenže atmosféru může rozklížit i vztah mezi kolegy na rovnocenné pozici, ačkoliv nejspíš erotické jiskření bude zpočátku milence povzbuzovat a klidně posilovat jejich kreativitu.
„Ovšem i funkční vztah mezi kolegy trpí zvýšenou zátěží ze strany okolí: partneři jsou ostatními ostře sledováni, jejich vztah je tématem zákulisních hovorů, dvojice musí řešit, jak se k sobě na pracovišti chovat, kvůli svému vztahu se mohou cítit izolovaní. Proto je častým řešením odchod,“ vysvětluje psychoterapeutka Alexandra Schneider Hrouzková.
Když potom dojde na rozpory ve vztahu, hádky, nebo dokonce rozchod, přenesou se většinou osobní potíže taky na pracoviště. A zase naopak – problémy v práci snadno „znečistí“ partnerské soužití.
Co tedy s tím? Má smysl bránit (se) vztahům v pracovním kolektivu? Ač se říká, že co je v domě, není pro mě, ve skutečnosti je to nesmysl. Zvlášť když máte mnohem větší pravděpodobnost, že lásku potkáte vedle v kanceláři než při venčení psa nebo u barového pultu.
„Žádný šéf ani nemůže bránit vztahům zaměstnanců, ale může, a měl by, zajistit rovné a férové prostředí pro práci všem kolegům. To znamená, aby nedošlo k upřednostňování, k nerovnému zacházení, prostě k čemukoli, co by nabourávalo možnost fungovat všem ostatním,“ dodává Bednář.
Vztahy mezi paragrafy
|
