„Po předchozí zkušenosti z Kanady jsem hledala profesi, na kterou by mi tamní vláda udělila po skončení Working Holiday klasická pracovní víza, a mohla bych tak na Zélandu zůstat déle než jeden rok. Truhlařina mezi takové profese patřila. A jelikož je můj taťka lidově řečeno dřevorubec a bratr arborista, tak jsem měla ke dřevu vždycky blízko. Manuální práce mě vždycky bavila, navíc práce se dřevem je tvořivá, není jen o síle, ale i o preciznosti. Tak jsem si říkala, že bych to mohla zvládnout,“ vzpomínala Eva Havlová.
Když tehdy před cestou na Zéland byla osm měsíců v Čechách, prošla i rekvalifikačním kurzem. „Dva měsíce jsem chodila do Ledenic na učiliště na praxi, a pak složila zkoušku v oboru Truhlář-nábytkář,“ vyprávěla s tím, že následnou praxi sbírala nejprve v truhlárně v Čakově, pak na Novém Zélandu a po návratu do Čech dva roky v truhlárně TKK.
„Měli jsme tam skvělý kolektiv a hodně jsem se tam toho naučila, ale vnitřně jsem tam se sebou nebyla spokojená. Nikdy jsem nevyrobila nic od začátku až do konce a měla jsem potřebu se víc seberealizovat,“ vyprávěla.
Sem tam před kamarády také občas utrousila, že by bylo fajn mít něco vlastního. „Až mi loni v únoru volal kamarád Petr a nabídl prostor u nich na firmě,“ popsala cestu ke „svému“. „Vysoké stropy, krásný otevřený prostor s téměř rovnou podlahou, lokalita na výpadovce z Českých Budějovic, vlastně samá pozitiva. I tak jsem si ale vzala chvíli na rozmyšlenou, protože to není jen tak otevřít si truhlárnu. Pořád jsem o sobě pochybovala,“ řekla Eva s pokorou. „A taky je to velká investice. Tomu pokušení se ale nedalo odolat,“ usmála se.
A tak od loňského léta spatřila světlo světa značka Holka s dílnou a prostor se začal pomalu zaplňovat truhlářskými stroji, ručními nástroji a hlavně dřevem. To je totiž komodita, na kterou se Eva zaměřuje. „Chtěla bych přinést více přírody do našich domácností,“ řekla.
Jaké dřevo na své výrobky používá? „Vyrábím převážně ze dřeva listnatých stromů a zatím dřevo kupuji. Do budoucna bych ale ráda využila bratrovy profese. Jako arborista totiž kromě jiného také kácí stromy polámané od vichřice nebo zkrátka takové, které by mohly lidem způsobit škodu. A když už musí být nějaký strom poražen, tak přeci není nic lepšího, než z něj vyrobit hezký kus nábytku, který bude sloužit po generace,“ přiblížila Eva Havlová svou filozofii.
Jako první její dílnu opustily masivní smrkové regály a dvoumetrový dubový stůl. Od té doby vyrobila také dětské skříňky z překližky do jedné z budějovických školek a pár dětských učících věží. „Nedávno jsem dodělala stůl do kuchyně, který je napůl úložným prostorem a napůl barem. Z toho jsem měla obrovskou radost. Nikdy jsem totiž nepracovala s jilmem a to dřevo mělo krásnou kresbu, každý den jsem se těšila do práce“, řekla s úsměvem. Teď ji čeká výroba koupelnového nábytku na statek Výštice, vybavení prodejny statku u Návarů ve Velechvíně nebo výroba dubového nábytku do automobilového muzea ve Zlíně.
Je něco, co by si přála do budoucna? „Aby se lidem líbilo, co vyrábím, aby jim to dělalo radost, to pak dělá radost mně. Pak by bylo úplně nejlepší, abych měla každý rok dva měsíce volno a mohla cestovat,“ přiblížila svůj koníček. A po chvíli přemýšlení ještě dodala: „Takhle jsem šťastná, jsem na sebe pyšná, ani já sama jsem nevěřila, že bych to mohla dotáhnout až sem. Uvidíme ale, jak se mi bude dařit. Jedna věc je si dílnu otevřít, druhá, aby se moje výrobky lidem líbily a našli si ke mně cestu.“
