Ingové, strážci amazonské džungle v jihoamerické Kolumbii, mají nový podnikatelský plán. Zpracovávají olej z plodů vznešené mauricie převislé, kterou by běžný člověk označil jako prostou palmu. Místní doufají, že tak zabijí dvě mouchy jednou ranou: slušně se uživí a zároveň učiní přítrž mohutnému odlesňování, které zemi postihuje.
Oleje extrahované z plodů mauricie se hojně užívají v kosmetickém průmyslu. „Naším přáním je odstartovat udržitelnou ekonomiku, která nejen, že bude přínosem pro naše společenství, bude v souladu s našimi hodnotami, ale také pomůže zachovat tropický les,“ řekl Carlos Lopez, náčelník kmene Ingů, jejichž nové stroje jim umožní vyrábět až 500 litrů oleje ročně.
První závod na výrobu oleje svého druhu je příkladem udržitelné ekonomiky, kterou podporuje levicová vláda Gustava Petra, jež s odlesňováním rovněž bojuje. Zemědělci kvůli šíření plantáží totiž likvidují obrovské plochy Amazonského deštného pralesa.
Komunita Ingů, jejímž domovem je provincie Putumayo, si na svůj projekt zažádala o dotaci. Iniciativa Vize Amazonie, která cílí na ochranu pralesa a je financována státními kasami Norska, Británie a Německa, jí poskytla dvacet milionu dolarů (půl miliardy korun).
Jose Jansa z kmene Ingů očekává, že výroba oleje poskytne práci třem tisícům členů komunity. „Každý se může přičinit svým dílem, od sklizně po sběr či práci přímo v zpracovatelském závodu. Očekávání jsou vysoká,“ komentuje s úsměvem Jansa, jehož červenozelenou šálu zdobí náhrdelník ze zvířecích zubů.
Důvodů, proč chránit Amazonii, je hned několik. Kácení totiž nahrává rozšiřování plantáží koky, která se používá na ilegální výrobu kokainu. Prales navíc pomáhá vázat značné množství oxidu uhličitého, píše agentura Reuters.
Region Putumayo byl počátkem tisíciletí srdcem Američany podporovaného „Plánu Kolumbie,“ což byl program, který si kladl za cíl zničit výdělečné plantáže koky. Dnes je to už dvacet let a Kolumbie se v produkci kokainu drží stále na světové špici.
Podle úřadu OSN pro drogy a kriminalitu (UNODC) se jen za loňský rok plantáže s kokou rozšířily o 43 procent, což dělá přes dvě stě tisíc hektarů. „Provincie se nachází ve velkém ohrožení, pěstování je rizikové,“ podotýká šéf Vize Amazonie, Jose Yunis. „Ti, kteří se pohybují na černém trhu s drogami, vydělané peníze investují do nákupů půdy a dalších farem a kolotoč praní špinavých peněz se dál točí,“ dodává.
Ne všichni zemědělci přemění odlesněnou půdu na drogové plantáže, část využívá rozsáhlé pozemky i pro chov dobytka. Podle Yunise je ale i tento přístup neefektivní a neudržitelný.
Lesů ubývá zvlášť od roku 2016, kdy kolumbijská vláda uzavřela smír s povstalci z organizace FARC. Ti dříve porost používali jako dobrý úkryt, proto stromy také bránili. Ukončení občanské války tak paradoxně vedlo jednak ke zvýšení nelegálního obchodu s drogami, jednak také mělo negativní vliv na životní prostředí.
V roce 2021 se rozměry odlesněných ploch v Kolumbii meziročně zvedly o 1,5 procenta na 170 tisíc hektarů, přičemž dvě třetiny se vykácely přímo v Amazonii. Podle dalších dat, která má vláda k dispozici, tvoří necelou pětinu drobní farmáři, kteří hledají místo pro chov dobytka.
Bojovníci FARC své domovy v divočině z většiny opustili a z řad domorodců už se nováčci do rebelských řad nerekrutují. Přesto komunitě mladá krev nadále odchází. Důvodem jsou pracovní nabídky, sbírat listy koky za více než dvojnásobek průměrné mzdy, je příliš lákavé.
„Někteří z našich mladých si vydělávají tak, že sbírají koku. V sázce je ale nenávratná ztráta naší kultury, komu předáme tradice a hodnoty? Kdo bude nosit tradiční oděvy?“ zamýšlí se Jasbleidy Olivo, která stojí v čele rezervace, jež se nachází dvě hodiny jízdy od čtyřtisícové kolumbijské Mocoy, hlavního města provincie.
Ingové ale naději neztrácejí, mnozí věří, že indiánskou kulturu zachrání výroba olejů, do které se pustili. Mladí mají tak důvod své rodiny neopouštět, a přesto si něco vydělat.
Když stát není
Boj proti drogám se vládě příliš nedaří, dokonce v některých venkovských oblastech žádný stát neexistuje, moc přebraly místní gangy. Mexický drogový kartel Sinaloa, který působí také v Putumayo, ukládá například tresty za porušení večerky nastavené na šestou večer. Místní rovněž tvrdí, že v některých odlehlejších oblastech zakazují lidem o všedních dnech pít alkohol.
Prostředí, kde stát příliš velké slovo nemá, je těžké podrobit nějaké změně, proto je také masivní kácení stromů problém, jemuž obyvatelé těžko čelí.
Vláda prezidenta Gustava Petra, která je v úřadu od srpna minulého roku, se zapřísáhla, že se na ochranu deštného lesa zaměří. Svá slova podpořila dvěma sty miliony dolarů, které putovaly ze státní kasy na resort ministerstva životního prostředí.
Vládní činitelé plánují pomocí satelitního snímkování podchytit dvaadvacet oblastí, kde zaznamenali kácení stromů v největší míře. Podle Yunise je snahou vlády odlesňování seseknout na polovinu. Vláda chystá navíc i osvětu v oblasti vzdělávání, podporu finanční a environmentální gramotnosti. Také chtějí protlačit dotace pro zemědělce a chovatele dobytka na zachování lesního porostu.
„Tropický deštný prales pro nás musí být prioritou číslo jedna,“ uzavírá Yunis.
