“ Už mám těch starostí o důchodce plný zuby“

„….Dva důchodci s průměrnými důchody si můžou mlaskat. Mladá čtyřčlenná rodina s platem průměrných důchodců si mlaskat nemůže. Babiš si je v rámci covidu rozmlsal a nyní sklízíme úrodu….“

Tolik názor (nejvíc plusovaný), který jsem si dovolil opsat z jedné diskuze a takových názorů jsem četl hodně. Co to znamená? Tohle je také výsledek „boje o důchodce“. Velice nebezpečný výsledek.

Probudil „boj o důchodce“ mezigenerační nenávist? Nenávist je možná silné slovo, ale situace kolem další vysoké valorizace důchodů už hodně lidí štve. Mnoho důchodců si opravdu asi vůbec neuvědomuje, že zde nejsou sami.

Celou situaci sleduje mladá a střední generace. Generace pracujících, kteří většinou sami na svých pracovních pozicích dostali přidáno málo či vůbec nic. Firmy nemohou přidávat na dluh. Ti nyní s nepochopením sledují ty nejstarší. Tu skupinu, která dostala přidáno nejvíc a ještě má tu drzost vykřikovat jak jsou okrádáni a jak jsou na tom špatně.

Důchodce si vzali do svých populistických hub Babiš s Okamurou. Všechny. I nás co tam být nechceme a o těch dvou populistických kašparech si myslíme svoje. Jsme tam my všichni bez rozdílu. Nemůžeme se proti tomu bránit.

Společnost je mnoha směry rozdělena. Není to jen názorově, ale i přirozeně. Generačně. A co se děje nyní? Babiš s Okamurou svým populismem a demagogii v rámci „boje za důchodce“ zatloukají klín mezi generační skupiny obyvatel.

Co tím získala nejstarší skupina obyvatel? Peníze navíc má jisté i po snížení valorizace. Úctu? Uznání? Respekt? Pochopení? Zvýšenou mezigenerační solidaritu?

Ne. Nic takového.

Výsledek je jen ten, že situace kolem zvyšování důchodů a protěžování důchodců na úkor jiných mladou a střední generaci už pořádně sere….

Nemusí se nám to líbit, ale tak to bohužel je.